Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Fascinující saharský prach: Jak jej dokáže vítr dopravit přes půl světa?

Saharský písek v Česku
Saharský písek v Česku
Foto: Petr Langer / INCORP Images

Saharský prach je přírodní jev, který každoročně ovlivňuje nejen africký kontinent, ale také Evropu, Ameriku a dokonce i oblasti vzdálené tisíce kilometrů od svého původu. Tento jemný prach, nesený větrem z největší pouště světa, hraje zásadní roli v klimatických procesech, ovlivňuje kvalitu ovzduší a dokonce podporuje život v oceánech. Jak ale tento fascinující přírodní úkaz vzniká a jaké důsledky má pro globální ekosystémy?

Sahara, největší horká poušť na světě, pokrývá přibližně 9 milionů čtverečních kilometrů a je bohatým zdrojem prachových částic. Tyto částice vznikají rozkladem hornin a organických látek vlivem extrémních teplotních výkyvů, eroze a větrných procesů. Přes den mohou teploty v poušti dosahovat až 50 °C, zatímco v noci prudce klesají. Tyto změny způsobují rozpad hornin na drobné částečky, které jsou následně uvolňovány do atmosféry.

Nejdůležitější roli v transportu saharského prachu hraje vítr. V období sucha, zejména na jaře a v létě, silné větry zvedají do vzduchu miliony tun jemného prachu a písku. Zvláště významným meteorologickým jevem je tzv. harmattan, suchý a prašný vítr vanoucí z vnitrozemí Afriky směrem k západnímu pobřeží.

Jakmile je prach v atmosféře, může být nesen vzdušnými proudy na obrovské vzdálenosti. Jedním z nejdůležitějších mechanismů transportu je tzv. saharský prachový oblak (Saharan Air Layer, SAL), což je vrstva suchého a prašného vzduchu, která se pohybuje nad Atlantickým oceánem. Tato vrstva je typická pro letní měsíce a může sahat až do výšky pěti kilometrů nad zemským povrchem.

Díky této vrstvě se prach pravidelně dostává do Jižní Ameriky, kde obohacuje amazonský prales o důležité živiny, zejména fosfor. Amazonská půda je paradoxně velmi chudá na minerály, a právě saharský prach hraje klíčovou roli v jejím hnojení.

Saharský prach se však dostává i do Evropy. Jižní státy, jako Španělsko, Itálie nebo Řecko, často zažívají jev zvaný „kalima“, kdy se nad jejich územím rozprostírá oranžový opar jemného prachu. V extrémních případech se prach dostává i do střední Evropy, kde způsobuje zhoršenou kvalitu ovzduší a neobvyklé oranžové zbarvení oblohy.

Přítomnost saharského prachu v atmosféře ovlivňuje klimatické procesy. Prachové částice mohou částečně blokovat sluneční záření, což vede ke krátkodobému ochlazení některých oblastí. Naopak v atmosféře mohou působit jako kondenzační jádra pro tvorbu oblaků a ovlivňovat srážkové vzorce.

Saharský prach má také významné dopady na lidské zdraví. Jemné částice se mohou dostat hluboko do dýchacích cest a způsobovat dýchací obtíže, zejména u lidí s astmatem nebo jinými plicními chorobami. Kromě toho může saharský prach obsahovat mikroorganismy, spory plísní nebo toxické látky, které mohou ovlivnit lidské zdraví po vdechnutí.

Vědci se domnívají, že změna klimatu může ovlivnit množství saharského prachu uvolňovaného do atmosféry. Některé studie naznačují, že s rostoucí teplotou a suchem v oblasti Sahary může docházet k častějším a intenzivnějším epizodám prachových bouří. Naopak jiné modely naznačují, že snižující se rozdíly mezi teplotami vzduchu a zemského povrchu mohou vést k menšímu množství prachu v atmosféře. 

Témata:  Písek

Související

Aktuálně se děje

28. ledna 2026 5:00

Předpověď počasí na měsíc: Silné mrazy se v únoru vrátí

Meteorologové zveřejnili výhled počasí na nadcházející čtyři týdny, který pokrývá období do 22. února 2026. Podle aktuálních dat se očekává, že teplotní trend z ledna bude pokračovat i nadále, což znamená, že celé období by mělo být jako celek teplotně průměrné. Nejnižší noční teploty se budou nejčastěji pohybovat v rozmezí -1 až -5 °C, ovšem při vyjasnění nebo na sněhové pokrývce mohou klesnout i hlouběji. Denní maxima by měla dosahovat +1 až +5 °C.

Zdroj: Libor Novák

Další zprávy

Hodiny posledního soudu

Hodiny posledního soudu se posunuly. Svět je nejblíže ke globální katastrofě v celé historii

Symbolické hodiny posledního soudu (Doomsday Clock) se posunuly na 85 sekund do půlnoci, což je nejblíže ke globální katastrofě v celé jejich historii. Odborníci z organizace Bulletin of the Atomic Scientists, kterou po druhé světové válce založili vědci jako Albert Einstein nebo Robert Oppenheimer, varují před bezprecedentním nárůstem rizik. Lidstvo se podle nich ocitlo v bodě, kdy agresivní nacionalismus a selhání politických elit urychlují cestu k apokalypse způsobené jadernými zbraněmi, klimatickou krizí a nekontrolovanými technologiemi.