Jako by nás vrhli o 35 let zpět, říkají Ukrajinci na okupovaných územích

Boris z Chersonu, který je plný ruských vojáků a policistů, v jednu chvíli v půli slova přerušuje konverzaci po messengeru, aby vymazal obsah telefonu, než projede přes ruské kontrolní stanoviště. "Je nutné přesvědčit se, že i ve složce s odstraněnými snímky není nic podezřelého," vysvětluje.

V prvních měsících války zmizelo mnoho lidí. Nové "úřady" spustily represe proti všem, koho pokládali za věrné Kyjevu. Vzhledem k tomu, že na sociálních sítích ubylo inzerátů hledajících "nezvěstné beze stopy", Boris odhaduje, že počet zatčených klesl.

Půlka obyvatel města, ve kterém před válkou žilo 280.000 lidí, utekla na území kontrolované ukrajinskou vládou či do zahraničí. Zbývající se zpočátku přizpůsobili relativně lehce - vymysleli si vlastní pravidla a snažili se vyhýbat stykům s okupanty.

"Čtyři či pět měsíců se nám zdálo, že žijeme v nějakém libertariánském společenství, které samo sebe podporuje a reguluje," řekl Boris.

V půli července se situace změnila, ve městě začalo působit větší množství ruských agentů a před "referendem" jich ještě přibylo. Podle Borise přijížděly desítky aut, ve kterých seděli velmi vážně se tvářící muži.

Boris i další lidé, se kterými BBC hovořila, jsou proti ruské okupaci a anexi. Neodpovídalo by ale skutečnosti tvrdit, že všichni obyvatelé okupovaných území sdílejí tyto názory. Ale všechny dostupné údaje, včetně výsledků předchozích voleb, svědčí o tom, že drtivá většina se pokládá za Ukrajince.

Ale začátek okupace měl i nečekané stránky. "Město se vyprázdnilo a lidé mohou bezpečně jezdit na kolech," říká Boris. "Vypadá to docela jako po apokalypse," dodal.

Při dalším rozhovoru vyprávěl o návštěvě chaty na druhém břehu Dněpru, odkud je vidět často ostřelovaný Antonivský most. "Sklízeli jsme víno na vinici a saunovali se. Je to součást naší kultury," říká Boris.

Zachovat si to, čeho si člověk cení, je v okupovaném Chersonu věcí ustavičné improvizace. Dobrým příkladem jsou peníze. Bez ohledu na snahy Moskvy zavést rubl se ukrajinská hřivna stále široce používá. Před časem po ulicích jezdily speciální mikrobusy, které umožňovaly klientům vstupovat do aplikací ukrajinských bank a vybrat si peníze v hřivnách. Operátoři si za to účtovali tří- až pětiprocentní provizi. Teď se lidé podle Borise spoléhají na šeptandu o spolehlivých dealerech, kteří si za hotovost účtují minimální či vůbec žádnou provizi.

Ale ruská měna je na postupu. Některé sociální dávky už byly převedeny na ruble, které jsou obchody povinny přijímat. Ve městě fungují jedině ruské banky. K otevření účtu jsou nezbytné ruské doklady, stejně tak pro práci ve státních podnicích. "Snaží se tak přimět většinu Ukrajinců k přijetí ruského občanství," říká Boris.

Další metodou je propaganda. V květnu se na ulicích objevily plakáty hlásající, že se Rusko vrátilo navždy. Někdy hesla provázejí podobizny ruských historických osobností, aby připomněly, že Cherson založila jako pevnost carevna Kateřina Veliká. Jiné plakáty ukazují ruské doklady a slibují sociální stabilitu a bezpečí.

Jiné billboardy se Borisovi zdají rafinovanější. "Ukazují někoho známého a tvrdí, že je rodem z Chersonu a že svůj život zasvětil Rusku. Tak nějak jsi hrdý na toho chlapíka, ale tuto hrdost využívají, aby tě spojili s Ruskem," říká.

Tato poselství podle Borise neovlivnila převažující proukrajinskou náladu ve městě. "Ale ti, kterým vymyli mozky ještě před válkou, teď mohou vyjít ze stínu," říká. Během "referenda" viděl několik starších žen, jak spokojeně opouštěly volební místnost se sladkostmi a ruskými vlaječkami.

Bitva o kulturu, dějiny a informace se vede po celém okupovaném území. Někde se snaží chytit ukrajinský mobilní signál za frontovou linií, rodiče tajně nechávají učit děti po internetu v ukrajinských školách, aby obešly vzdělávací systém plně kontrolovaný Ruskem. "Je to ironie. Děti se učí on-line v ukrajinské škole s využitím ruského internetu a západního VPN," říká Boris.

Snaha zůstat v kontaktu s Ukrajinou ho drží nad vodou: "Buď se dáš dohromady, anebo se rozpadneš." Ovšem "referenda", o kterých se dlouho hovořilo, ale neustále je odkládali, jej málem zlomila. "Je to děs. Panika, Deprese. Apatie," říká o reakci lidí a ptá se, proč ukrajinská armáda potřebuje tolik času k osvobození Chersonu.

Muži v branném věku se teď bojí, aby ruská mobilizace nezačala i v Chersonu. Zatím se týká jen těch, kdo přijali ruské občanství, ale obavy rostou. Boris říká, že neví, zda má utéct, anebo zůstat a doufat, že jednou procitne v osvobozeném Chersonu.

Ve 418 kilometrů vzdáleném Mariupolu takové naděje vypadají nepravděpodobně. "Po okupaci se můj život zhroutil," říká bývalý učitel, který si říká Alex. Po pekelném obléhání, které od března do konce května poutalo pozornost celého světa, se civilisté, kteří nechtěli či nemohli utéci, ocitli ve zpustošeném městě.

"Ruští vojáci chodili po bytech a ničili vše, co souviselo s Ukrajinou," říká Alex, se kterým hovoříme přes zabezpečený messenger. "U nás spálili ukrajinské symboly a mnoho knížek," dodal.

Ruští vojáci se postupně stáhli a město přenechali proruským separatistům z Doněcka. "Z města zbyly ruiny a přeměnilo se ve velký bazar, kde každý prodával, co mohl, aby si alespoň něco vydělal," říká studentka Darja, která v Mariupolu vydržela do srpna. Chyběla elektřina a voda, nepohřbená těla ležela v troskách tisíců domů. Na ulicích se ale brzy objevily transparenty vítající v "osvobozeném" Mariupolu. Propaganda a proruské nálady mezi obyvateli města vedly podle Darji k tomu, že "hodně lidí podporuje okupanty a mnozí pro ně pracují, protože potřebují peníze, aby neumřeli hlady".

Záblesky odporu lze pozorovat na sociálních sítích, kde se šíří snímky zamaskovaných lidí zabalených v ukrajinské vlajce. Na zdech se objevuje ukrajinské písmeno, které není v ruské abecedě.

Ale Mariupol je fyzicky a emocionálně ochromen válkou. Chybí optimismus. "Zbylo málo naděje, protože lidé si myslí, že Mariupol nechali napospas," říká Alex.

V Mariupolu není slyšet palba ukrajinských děl, která se přibližuje k Chersonu.

Témata:  Ukrajina,  válka na Ukrajině