Jestli vypukne druhá Korejská válka, nebude cesty zpět

Severokorejci v úterý odpálili část silnic Gyeongui a Donghae, které spojují jejich zemi s Jižní Koreou. Obě trasy dříve působily jako symbol spolupráce mezi Korejemi, jenže jakékoli kooperační iniciativy šly za posledních několik let úplně k ledu.

Odpalování silnic a mostů je známé po staletí, ne-li tisíciletí. Jedním z důvodů, proč armády odpalují své vlastní mosty, je například odlákání nepřítele na méně výhodné místo. Nepřítel (v tomto případě Jihokorejci) budou v případě války nuceni jít oblastmi, kde mají Severokorejci strategickou výhodu.

Pro jihokorejskou armádu bude logisticky a finančně nevýhodné jít přes tuto „spálenou zemi“, a tak zvolí jiné místo, pokud k válce skutečně dojde. Opět jde o zásadní výhodu pro Severokorejce, protože mohou dislokovat na určitá místa daleko více dělostřelectva a nezaměřovat se na oblasti silnic Gyeongui a Donghae.

Postup přes současné demilitarizované pásmo bude pro jakoukoli stranu vysoce náročný. Jestliže se Severokorejci dopustí nějakého útoku proti svému jižnímu sousedovi, Soul zákonitě zareaguje a vyšle armádu přes toto pásmo. Jenže v demilitarizované oblasti se z velké části nacházejí velké řeky nebo více než tisícimetrové hory. V hornaté oblasti nebo v oblasti s velkým počtem vodních toků je pro jakéhokoli vojenského velitele velice náročné plnohodnotně využít tanky a jiné těžké vybavení.

Během války na Ukrajině se moderní konflikt změnil – a obě Koreje to ví. Ruská a ukrajinská armáda ukázaly, jak moc důležité jsou bezpilotní letouny. Mají potenciál nepozorovaně hledat nepřátelská stanoviště a následně je likvidovat. To ale na hranici mezi Korejemi nemusí nutně platit. Využití bezpilotních letounů bude silně omezené kvůli velkým nadmořským výškám.

Levnější drony se z Jihu nad Sever (a naopak) vůbec nemusejí dostat. Jejich schopnosti budou omezené sníženým tlakem vzduchu – vrtule zkrátka musejí více pracovat, aby dosáhly stejného vztlaku a tahu jako v nižších výškách. Proto je nutné využít drony s vyšším výkonem motoru, což je ale výrazně dražší záležitost než mnohdy komerční drony, které vídáme na východoukrajinské frontě. V odlehlých oblastech Severní Koreje navíc může dojít k problémům s GPS a navigací, méně účinné budou rádiové vlny nutné pro ovládání letounů.

Ale zpět k samotné povaze války – hranice mezi Jižní a Severní Koreou je jedním z nejostřeji hlídaných míst na světě. Pozornosti ani jedné ze stran neunikne jediný pohyb. A to je další strategická nevýhoda. Je zhola nemožné připravit armádu k útoku bez toho, aby o tom druhá strana věděla a udělala totéž.

Roku 1950 byla situace trochu odlišná. Demilitarizované pásmo totiž vzniklo až v roce 1953 poté, co na obou stranách zemřely stovky tisíc lidí během brutální a nemilosrdné války. Severokorejské jednotky dne 25. června 1950 prostě „překročily“ demarkační linii na 38. rovnoběžce a směřovaly na jihokorejské hlavní město Soul, který padl tři dny po zahájení invaze. Zpět ho dobyly jednotky OSN vedené Spojenými státy v září 1950 po vylodění u Inčchonu.

Manévry jako v 50. letech, když Severokorejci vytlačili jednotky OSN až k Pusanskému perimetru a následně jednotky OSN severokorejské síly k řece Jala, dnes rozhodně nehrozí. Mnohem pravděpodobněji se vzájemný konflikt zastaví přímo na demilitarizované linii nebo někde nedaleko, neboť ani jedna ze stran nepřipustí okupaci vlastního území bez vážných následků.

Severní Korea by v případě jihokorejského postupu přes její území okamžitě využila jaderné zbraně. V opačném případě by zřejmě stejný postup zvolily Spojené státy proti KLDR, neboť je se Soulem (a Tokiem) váže úzká vojenská aliance.

Ani jedna ze stran tak nemůže očekávat vstup do konfliktu bez zaplacení velmi vysoké ceny. Využití jaderných zbraní je to nejzazší řešení i pro Severní Koreu, která je sice bere jako základní prostředek své obrany, ale nemůže zvažovat jejich využití bez toho, aby jí hrozila bezprostřední likvidace.

Pokud napětí překročí únosnou mez, patrně se budeme dívat na další nesmyslně dlouhý konflikt bez jasného východiska. Jakmile k němu dojde, už nebude cesty zpět. A vzhledem k tomu, že obě strany nedokázaly uzavřít mír přes sedmdesát let, nevypadá to, že se to v dohledné době podaří.

Témata:  Severní Korea,  Jižní Korea