Migranti si stěžují na Evropu: Nefunkční toalety, špatné jídlo...

Malé skupiny mužů se shromažďují kolem ohně tvořeného hořícími plastovými lahvemi, obaly od potravin a jakéhokoli suchého dřeva, které je možné v okolí najít. „Vítejte ve Vucjaku, bývalé skládce, která se změnila v uprchlický tábor, jen pár kilometrů od hranice EU,“ píše server, který se zaměřuje na problematiku migrace.

„Toto není místo vhodné pro lidskou bytost, je to stěží místo pro zvířata," říká 17letý Anwar Ullah Mengal z Pákistánu. Anwar doufá, že se dostane do Belgie. „Slyšel jsem, že je to dobrá země pro život a že netrvá dlouho získat občanství," vysvětluje, proč chce zrovna tam. Ale od té doby, co přišel do Bosny, uvízl ve Vucjaku - na místě, které označuje za „džungli“.

Od ledna 2018 zaregistrovala Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v Bosně přes 45 000 migrantů. V současné době je v zemi asi 7 000 migrantů, většina z nich v kantonu Una Sana, severozápadním regionu sousedícím s Chorvatskem. Tamní města Bihac a Velika Kladusa se staly hotspoty pro migranty, kteří se pokoušejí překročit hranice EU. V roce 2018 byly v těchto dvou městech otevřeny čtyři oficiální uprchlické tábory, které provozuje IOM ve spolupráci s místními orgány.

Jenže tato zařízení jsou zcela plná a není v nich místo pro nově příchozí. „Letos na jaře nám regionální operační ředitelství řeklo, že maximální kapacita tábora Bira (v Bihacu) je 1500 lidí a v táboře Miral (ve Velike Kladuse) 750 lidí, “vysvětluje Peter Van Auweraert, koordinátor IOM pro západní Balkán.

Ráno 31. října čekal tucet mužů v dešti před táborem Bira. Povolení ale dostanou pouze ti, kteří mají platnou kartu IOM - což znamená, že již byli zaregistrováni. „Budou čekat, ale místo pro ně tu není. Takže buď odejdou, nebo budou spát venku před táborem. Nemůžeme je sem pustit,“ říká Amira Hadzimehmedovic, koordinátorka IOM pro tábor Bira. Jedinými výjimkami jsou nezletilí, ženy, rodiny, starší osoby nebo menšiny.

Když tábory dosáhly své maximální kapacity, byli migranti nuceni ubytovat se v prázdných domech nebo spát na ulicích. V červnu se úřady města Bihac rozhodly přesunout migranty, kteří spali venku, do Vucjaku asi 8 kilometrů od centra města. Zástupci OSN v Bosně zveřejnili prohlášení, v němž žádali úřady, aby „přestaly s přemísťováním, dokud nebude k dispozici vhodnější místo“, protože nové místo je „naprosto nedostatečné k tomu, aby tam bylo možné ubytovat lidi“. Jenže se nic nestalo.

Někdo tu brzy zemře, varují aktivisté

O čtyři měsíce později je Vucjak stále pro ubytování lidí nevhodný - není tam ani tekoucí voda ani elektřina, toalety jsou nepoužitelné a okolní lesy jsou poseté minami z války v 90. letech. Dne 21. října starosta Bihacu oznámil, že město přestane financovat distribuci vody a sběr odpadu v táboře. Mezitím se regionální správa pro civilní ochranu rozhodla zasáhnout a dočasné financovat zásobování vodou, která je do Vucjaku dovážena v nákladních automobilech.

I když díky tomu migranti nezůstali bez vody, nádrže fungující jako improvizované sprchy jsou příliš malé, takže většina migrantů se umývá v nedalekých řekách nebo používá kbelíky. Kvůli nehygienickým podmínkám v táboře se tu šíří svrab. V samotném táboře není lékařská jednotka, asi kilometr odsud je alespoň mobilní klinika provozovaná Lékaři bez hranic (MSF).

Jediná energie pochází z generátorů, které se většinou používají k nabíjení mobilních telefonů. Dnes je jedinou organizací přítomnou ve Vucjaku místní Červený kříž. Jeho pracovníci zde distribuují dvě jídla denně - snídaně v 10 hodin a oběd v 15 hodin. Spoléhají se výhradně na dary od svých sesterských organizací. „Je velká výzva zajistit dostatek jídla pro všechny lidi tady," přiznává Samir Midzic, sekretář Červeného kříže města Bihac.

Mnoho migrantů tvrdí, že jídla není dost. „Často máme hlad," říká dvaadvacetiletý Afzul Musa z Pákistánu. „Podívejte se na ten chléb  Je z dnešního rána a už je úplně tvrdý,“ ukazuje novinářům své dva suché krajíce chleba. V táboře sice fungují provizorní obchody provozované migranty, kteří prodávají čaj a teplé jídlo, ale málokdo si může dovolit za potraviny platit.

Stany, ve kterých migranti spí a které získali od tureckého Červeného půlměsíce, protékají. Když prší, tvoří se uvnitř kaluže vody. Několik migrantů má spací pytle nebo staré matrace - většina ale spí na blátivé zemi pokryté kartonovými krabicemi, před chladem je chrání pouze tenká přikrývka.

Na konci října se teploty pohybovaly kolem 7 °C nebo 8 °C během dne a 4 °C večer a v noci. Mnoho migrantů nemá oblečení vhodné pro chladné počasí. Chybí jim zimní oblečení, nosí pouze žabky nebo otevřené boty. Anwar Ullah ani při procházce táborem neodkládá přikrývku. „Ale v noci to nepomůže. Je mi zima. Spát ve stanu je jako spát venku,“ postěžoval si.

Regionální úřady nedávno oznámily, že nájemní smlouva pro tábory Bira a Miral, která vyprší do 15. listopadu, už nebude obnovena. Sarajevské úřady slíbily, že budou zajištěny alternativní tábory, ale Peter Van Auweraert z IOM varuje, že je to závod s časem. „I když zítra dostaneme alternativní místo, budeme potřebovat čas na to, abychom to místo připravili. Neexistuje reálný scénář, ve kterém bychom současně vyprazdňovali tábory Bira a Miral,“ varuje.

Van Auweraert věří, že uzavření dvou oficiálních táborů by vedlo k humanitární katastrofě. Ve Vucjaku spí v současné době 750 až 800 migrantů. Pokud by se oba tábory zavřely, venku by spalo přes 2 000 lidí. „Když teploty klesnou na mínus deset, lidé budou umírat," varuje Van Auweraert.

Většina migrantů nemá v plánu v Bosně zůstat, chtějí překročit chorvatskou hranici a dostat se do EU ještě předtím, než přijde zima a sníh. Saffiuollah Zakhil z Afghánistánu se již desetkrát pokusil přejít do Chorvatska. Chce se dostal do Mnichova, kde žije jeho bratr. Tvrdí, že ho chorvatská pohraniční policie nezákonně vytlačila zpět za hranici.

Migranti, kteří se pokoušejí přejít do Chorvatska, často mluví o týrání ze strany chorvatské policie. Policisté jim prý zničili telefony, spálili oblečení a boty a zabavili jejich dokumenty a peníze. Zakhil nevidí jinou možnost, než se pokusit znovu překročit hranici. „Zkusím to ještě stokrát, když to bude třeba,“ tvrdí migrant.

Migranti v Bihacu také hlásili potíže s místní policií. V oficiálním táboře migrantů v Bira ochranka u brány nedovoluje migrantům chodit dovnitř a ven ve skupinách větších než pět lidí a po 22. hodině je brána tábora úplně uzavřená. Ve Vucjaku nejsou v táboře žádné bezpečnostní kontroly - kromě jednoho policejního stanoviště u vchodu - ale migranti tvrdí, že je policie vždy obklíčí, když je chytí v centru města, a přivede je zpět do Vucjaku. „Když se snažíme jít na trh nebo do obchodu v Bihacu, bosenská policie nás chytí a přivede sem, a když se pokusíme jít do Chorvatska, chytí nás chorvatská policie. Žijeme tady, uvízli jsme v džungli,“ stěžuje si migrant Afzul Musa.

Témata:  uprchlíci,  Bosna a Hercegovina,  EU