Istanbulskou úmluvu podepsalo Slovensko už v roce 2011, až do dneška ale sněmovna v rámci ratifikačního procesu o dokumentu nehlasovala. Právě na to upozorňovala Čaputová, kterou například šéf parlamentu a vládní Slovenské národní strany Andrej Danko v uplynulých týdnech opakovaně kritizoval, že nehodlá oznámit Radě Evropy i Evropské unii odmítavý postoj Slovenska k úmluvě. Dokument je prezidentským typem smlouvy.
Loni slovenský parlament sice schválil dvě usnesení proti istanbulské úmluvě, podle slovenské prezidentky ale šlo o politické deklarace a nikoliv o hlasování o samotném dokumentu. Proti němu dříve v tomto měsíci protestovaly v centru Bratislavy stovky věřících.
Někteří slovenští právníci dříve upozornili, že sněmovna by podle jednacího řádu neměla o úmluvě hlasovat dříve než 30 dnů po jejím předložení do parlamentu vládou. Kabinet premiéra Petera Pellegriniho tak učinil teprve před dvěma týdny.
Úmluva vznikla v roce 2011 a odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Státy se v ní zavazují k uzákonění kroků proti násilným výpadům a k prevenci, ale také k vyčlenění peněz na pomoc obětem i na práci s pachateli.
Podle slovenských kritiků se text úmluvy nezabývá pouze předcházením násilí na ženách, ale je v rozporu s definicí manželství jako svazku muže a ženy ve slovenské ústavě a zabývá se "rodovou ideologií", tedy genderovými otázkami.
Úmluvu podepsalo v roce 2016 také Česko, kde dokument rovněž vyvolal rozporuplné reakce. Česká republika patří k zemím, které dokument dosud neratifikovaly. Podle kritiků, k nimž patří - stejně jako na Slovensku - především konzervativci či katolická církev, není úmluva zapotřebí, neboť by proti sobě stavěla muže a ženy. Podle zastánců by naopak zdůraznila nepřijatelnost násilí a ukotvila poskytnutí pomoci.
