Vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách představuje zásadní bod zlomu v zahraniční politice Spojených států. Trump se vrací s přístupem „Amerika na prvním místě,“ který se zaměřuje na národní zájmy, neintervencionismus a protekcionismus. Tento postoj by mohl výrazně ovlivnit směřování USA vůči hlavním světovým krizím, zejména konfliktům na Blízkém východě, v Evropě a ve vztazích s Čínou.
Trump v kampani opakovaně prohlašoval, že by dokázal konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou ukončit „během jediného dne“. Během svého předchozího mandátu neváhal zaujmout mírnější postoj k Moskvě, což mu přineslo kritiku z řad oponentů, kteří tvrdí, že by jeho politika mohla vést k ústupkům vůči Rusku a oslabit Evropu.
Studie dvou jeho bývalých bezpečnostních poradců podle BBC naznačuje, že USA by měly pokračovat v dodávkách zbraní Ukrajině, ale zároveň podmínit tuto podporu ochotou Kyjeva vstoupit do mírových jednání. Tato jednání by měla podle nich probíhat na základě současných bojových linií, což by znamenalo, že Ukrajina by nemusila dostat zpět všechna okupovaná území. Tento postoj vyvolal obavy mezi demokraty i evropskými lídry, kteří vnímají Trumpovu politiku jako „ústup z bojiště“.
Trump je však dlouhodobě skeptický vůči NATO, které označuje za alianci nesoucí neúměrnou zátěž pro USA. Tvrdí, že evropské země spoléhají na americké záruky, aniž by plnily své závazky v oblasti obranného rozpočtu. I když není jisté, zda by Trump skutečně uvažoval o odchodu USA z NATO, jeho tvrdý postoj může být vnímán jako vyjednávací taktika k posílení financování ze strany evropských zemí. Přesto tato nejistota vyvolává obavy u spojenců, kteří se obávají oslabení amerického závazku vůči obraně Evropy.
Trump prohlásil, že by vrátil mír na Blízký východ, což zahrnuje i ukončení války mezi Izraelem a Hamásem. Tvrdí, že pokud by byl v úřadu, Hamás by nikdy nezaútočil na Izrael. Tento postoj je založen na jeho politice „maximálního tlaku“ na Írán, což zahrnovalo sankce a také likvidaci íránského generála Kásema Sulejmáního. Trumpův přístup k Blízkému východu byl v minulosti jasně proizraelský, když přestěhoval americké velvyslanectví do Jeruzaléma, což podnítilo protesty Palestinců, kteří město považují za své hlavní město.
Kritici Trumpa varují, že tento proizraelský postoj destabilizoval region, zatímco Trump se snažil normalizovat vztahy mezi Izraelem a několika arabskými zeměmi. Tzv. Abrahámovy dohody, které Trump pomohl zprostředkovat, umožnily několika arabským státům uznat Izrael výměnou za vojenské vybavení, aniž by Izrael musel přijmout vznik nezávislého palestinského státu. Palestinci se tak ocitli v izolaci, což podle mnohých pozorovatelů narušilo jejich pozici při jednáních.
Trump také prohlásil, že je ochoten uplatnit silný tlak na izraelské vedení, ačkoliv je otázkou, zda by byl schopen koordinovat „mírové“ řešení, které zahrnuje jednání mezi Izraelem a Hamásem, ačkoli jeho vztahy s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem byly v minulosti komplikované.
V otázce vztahů s Čínou se Trump v minulosti profiloval jako tvrdý vyjednávač. Ve svém předchozím funkčním období uvalil na čínské výrobky cla, což vedlo k vzájemným sankcím mezi Washingtonem a Pekingem. Trump také přičítal Číně odpovědnost za pandemii covidu-19, což vedlo k eskalaci napětí. Během kampaně Trump vyzdvihoval přísná opatření vůči Číně jako klíčovou politiku pro ochranu amerických pracovních míst, i když odborníci zdůrazňují, že ztráta pracovních míst v tradičních průmyslových odvětvích je částečně způsobena i automatizací a technologickými změnami.
Trump má k čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi ambivalentní vztah – označuje ho za brilantního, ale zároveň nebezpečného vůdce, který vládne Číně „železnou pěstí“. Trumpova politika by se mohla odchýlit od současného přístupu Bidena, který usiluje o spolupráci s regionálními spojenci s cílem zadržovat rostoucí vliv Číny.
Trump během kampaně naznačil, že pokud by došlo k čínské blokádě Tchaj-wanu, prosadí na Čínu další drtivé obchodní sankce. Otázkou však zůstává, jak by Trump vyvážil tvrdý postoj vůči Pekingu s ekonomickými zájmy USA.
Trumpův návrat do Bílého domu by nepochybně znamenal nový směr pro americkou zahraniční politiku, která by se více zaměřovala na americké národní zájmy a obchodní protekcionismus. Očekává se, že jeho politika bude nepředvídatelná, což může být vnímáno jako výhoda ve vyjednávání s jinými státy, avšak zároveň vyvolává obavy ohledně stability v krizových oblastech světa.
Zatímco Trumpovi příznivci vnímají jeho neortodoxní přístup jako způsob, jak ochránit USA a posílit jejich pozici ve světě, kritici varují, že jeho styl „tvrdého vyjednávání“ může mít dalekosáhlé důsledky pro globální stabilitu.
Témata: prezidentské volby USA 2024, Donald Trump
Související
19. listopadu 2024 13:06
17. listopadu 2024 19:04
16. listopadu 2024 12:29
11. listopadu 2024 10:02
10. listopadu 2024 12:40
6. listopadu 2024 23:21