Libye je pro migranty nebezpečným místem,. Dokazují to příběhy migrantů, které zveřejňují světová média. Podle mezinárodních organizací v zemi po dobu uprchlické krize čekaly statistice lidí z afrických zemí, kteří se toužil dostat do Evropy. Často se jim to ale nepovede.
Říkalo se tomu „ranní čaj“, šlo o brutální bičování hadicí. Každé ráno po dobu čtyř měsíců věznitelé Seuna Femiho bili v provizorním vězení v Libyi. „Bičovali mě do hlavy, rukou i přes zadek. Dozorce mě bil, dokud jsem nebyl unavený,“ říká čtyřiatřicetiletý muž.
Během jednoho takového „sezení“ mu mučitelé zlomili dva prsty. Nigerijec ale říká, že to mohlo být mnohem horší. Jeden muž byl na stejném místě ubit k smrti. „Myslel jsem, že v tom vězení umřu,“ vzpomíná muž, který patří mezi desítky tisíc lidí ze západní Afriky, kteří se vydávají přes Saharu do Libye v naději, že je pašeráci dostanou na lodích do Evropy.
Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) odhaduje, že v Libyi čekal v době největší krize na svou šanci přejít přes Středozemní moře až jeden milion lidí. „Byla to vždycky temná a zoufalá cesta, ale nyní se zdá být čím dál nebezpečnější, protože migranti se stávají kořistí milic a zločineckých gangů ve válkou zničené Libyi,“ píše BBC.
Muži většinou z z Nigérie, Ghany a Senegalu byli rozděleni do velkých pokojů, kterým se říkalo ghetta. Seun žil v „nigerijském ghettu“. Ve dvou ghettech – Ghaně a VIP – stráže drželi lidi, za které chtěli vyšší výkupné. „Byli jsme zabalení na zemi jako sardinky, když jsme se snažili spát,“ říká Seun. Jídla prý měli málo, ale na druhé straně dostávali dost balené vody, protože jinak by migranti zemřeli v dusném horku žízní.
Za Seuna měli jeho blízcí zaplatit asi 500 dolarů, peníze měly být uloženy na bankovní účet v Nigerii. Jenže jeho rodina peníze neměla. Prosil dokonce i svou expřítelkyni, aby prodala auto. „Bylo ve špatném stavu, trvalo jí tři měsíce, než ho prodala. Nemohla sehnat žádné kupce,“ popisuje Nigerijec.
Ironií je, že Seun dříve pracoval jako taxikář, ale protože neměl žádné peníze na opravu vozidla, rozhodl se jít do Libye. Výkupné za něj bylo zaplaceno a vězeň si myslel, že je konečně volný, ale bylo mu řečeno, že musí platit „poplatek“ ve výši přibližně 50 dolarů. Neměl žádné peníze, ale nigerijský pekař, který prodával ve věznici chleba, se nad ním slitoval a poplatek zaplatil.
„Tím, že mě dostal z toho místa, mi hodně pomohl. Bylo to špatné, opravdu špatné,“ vzpomíná Seun. Svůj dluh pak pekaři splatil tak, že u něj několik týdnů pracoval. Poté se dostal až do Tripolisu, ale tam jej zadržela libyjská policie, takže strávil několik měsíců v zadržovacím středisku a byl repatriován do Nigérie.
Související
16. listopadu 2024 16:29
25. října 2024 10:10
17. října 2024 13:53
14. října 2024 20:15
30. srpna 2024 8:41
19. srpna 2024 17:57
