Co bude s Grónskem? Dánové dříve dali USA volnou ruku, nátlak ale trpět nebudou

Nejvíce znepokojení jsou ale Gróňané. „Vance přistál v areálu zařízení, které je jejich. Celá situace příjezdu na návštěvu, když tu není vláda, není projevem respektu ke spojenci. Je to ostuda, ale teď už máme vládu, která musí jednat dohromady,“ komentoval návštěvu amerického viceprezidenta JD Vance nově zvolený grónský premiér Jens-Frederik Nielsen.

Během uplynulého týdne samotní obyvatelé největšího ostrova na světě ukázali, že jejich slovo jde slyšet, i když jich je jen zhruba 50 tisíc. „Pro pořádek, vláda Grónska neposkytla žádné pozvání pro žádné návštěvy, ať už soukromé nebo oficiální,“ sdělil dosluhující předseda grónské vlády Mute B. Egede.

Šéf Bílého domu Trump má ale i nadále svou agendu. „Myslím, že k tomu dojde,“ uvedl k možné anexi ostrova ze strany USA během březnového setkání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem. „Potřebujeme Grónsko pro národní bezpečnost,“ podotkl.

Kodaň už USA volnou ruku dala

Pokud by se Washington skutečně rozhodl pro jakýkoli agresivní krok vůči ostrovu, znamenalo by to zároveň útok na jeho spojence v NATO – Dánsko. Grónsko je totiž oficiální součástí Dánského království už od roku 1814, ačkoli pod správou společného státu Norů a Dánů je od 17. století. V roce 1953 bylo Grónsko formálně začleněno do Dánského království a v roce 1979 mu Kodaň udělila domovské právo. O třicet let později, v roce 2008, si grónští voliči v referendu schválili zákon o samosprávě, který přenesl značnou část pravomocí z dánské vlády na autonomní grónskou administrativu.

Co se týče americké přítomnosti na ostrově, Spojené státy zde provozují vojenskou základnu Pituffik. Jde o zařízení Vesmírných sil USA, kde sídlí 12. kosmická výstražná letka. Ta mimo jiné obsluhuje radar AN/FPS-120 s dosahem až čtyři tisíce kilometrů, určený k zesílenému včasnému varování. Výstavba základny započala v roce 1951, kdy Američanům s budováním původní radiostanice a meteorologické stanice pomáhali Dánové. Základna byla dokončena v roce 1953 a až do roku 2023 nesla název Thule.

Američané tak mají na ostrově značnou přítomnost. Někdejší dánská premiérka Helle Thorningová-Schmidtová zdůraznila, že „Američanům nic nebrání v tom, aby v Grónsku zřídili další základny“. „Existuje smlouva z roku 1951, kde je zcela jasně řečeno, že Američané mají do Grónska obrovský přístup. Grónsko je územím NATO. Američanům nic nebrání v tom, aby se v Grónsku vojensky více angažovali, aby tam měli více základen, pokud to chtějí,“ shrnula podle serveru The Hill.

Viceprezident Vance během návštěvy Grónska na konci minulého týdne obvinil Kodaň, že nedokáže zajistit bezpečnost tohoto území. „Musím říci, že jsme zaskočeni výrazy, které v pátek použil viceprezident. Za prvé, celá ta řeč o tom, že Dánsko není dobrým spojencem, to prostě není pravda. A upřímně řečeno, je to trochu urážlivé, protože jsme po desetiletí stáli po boku Ameriky,“ zdůraznila Schmidtová.

Dostává Trump zelenou od Putina?

Díky své strategicky výhodné poloze je Grónsko předmětem zájmu nejen Spojených států, ale i dalších světových mocností – především Ruska a Číny. Britská stanice BBC upozornila, že Donald Trump de facto obdržel „zelenou“ od ruského prezidenta Vladimira Putina – a to tím, že neudělal vůbec nic.

„Stručně řečeno, americké plány ve vztahu ke Grónsku jsou vážné. Tyto plány mají hluboké historické kořeny. A je jasné, že USA budou i nadále systematicky prosazovat své geostrategické, vojensko-politické a ekonomické zájmy v Arktidě. Pokud jde o Grónsko, je to záležitost dvou konkrétních zemí. S námi to nemá nic společného,“ vylíčil Putin během projevu na Arktickém fóru v Murmansku.

Moskva přešla od otevřené konkurence až k rétorice o spolupráci. „Jsme otevřeni zvážení různých investičních příležitostí, které bychom mohli realizovat společně s USA, a to v určitých odvětvích schválených ruskou vládou. Jsme otevřeni investiční spolupráci v Arktidě. Mohlo by se to týkat logistiky nebo jiných oblastí výhodných pro Rusko i USA,“ prohlásil zmocněnec Kremlu pro zahraniční investice a hospodářskou spolupráci Kirill Dmitrijev.

„Než ale dojde k dohodám, musí skončit válka na Ukrajině. Mnoho lidí na Západě obviňuje Rusko, že otálí, neprojevuje žádné kompromisy ani ústupky a jen si klade podmínky. Zaměřuji se na ekonomiku a investice, takže politické otázky nekomentuji. Jediné, co mohou říci, je, že vedeme dobrý dialog, a myslím si, že je velmi důležité, že se USA snaží pochopit pozici Ruska,“ shrnul.

Dmitrijevova slova odpovídají tomu, jak k vedení diplomacie přistupuje americký prezident Trump. Jeho zahraniční politika stojí na transakcionalismu, tedy snaze za ústupky druhé straně vyjednávacího stolu něco poskytnout.

Multipolární svět s vlastními zvláštnostmi

Rusové údajně ani nejsou překvapeni změnou americké politiky vůči Moskvě. „V Americe existují dvě strany, které si vzájemně konkurují. Když byli u moci demokraté, zastávali jeden názor. Republikáni mají jiný. To neznamená, že souhlasí s ruským stanoviskem. Pouze to, že mají své vlastní, které prosazují, a my s ním můžeme spolupracovat. Dříve jsme měli systém, kdy ve světě dominovaly dvě mocnosti. Pak už to byla jen jedna. Nyní budujeme multipolární svět. Ale s vlastními zvláštnostmi,“ vysvětlil někdejší šéf ruské rozvědky FSB Nikolaj Patrušev.

Moskva opakovaně hovoří o novém multipolárním světovém uspořádání a zdá se, že se tato vize začíná naplňovat. Svůj podíl na tom má i Donald Trump, který prostřednictvím tvrdých obchodních opatření, mířených i proti tradičním spojencům, nutí mnohé státy přehodnocovat nejen svou ekonomickou strategii, ale i bezpečnostní politiku.

Od rozpadu Sovětského svazu byl svět skutečně „unipolární“. Spojené státy se staly největší světovou mocností, které jen málokdo mohl konkurovat. Za jeden z klíčových momentů na cestě k tomuto unipolárnímu uspořádání lze považovat válku v Perském zálivu v letech 1990–1991. Tehdy Spojené státy společně s koalicí prokázaly, že proti agresorům porušujícím lidská práva, v daném případě iráckému diktátorovi Saddámu Husajnovi, je možné zasáhnout silou, a to v souladu s mezinárodním právem.

Během posledních dekád se však globální situace výrazně proměnila. Na scénu vystoupily (staro)nové mocnosti, jako jsou Čína, Indie a Rusko, a dávají jasně najevo, že s nimi svět musí počítat. Významnou roli, zejména v oblasti ekonomiky, sehrává také Evropská unie. Přestože ji mnozí označují za „ekonomického obra, ale politického trpaslíka“, v otázkách hospodářství a mezinárodního práva má nepopiratelně silný hlas.

Tento radikální a velmi rychlý rozvoj měl zásadní důsledky. Země jako Čína a Indie, jejichž ekonomiky rostly ohromným tempem, společně s dlouhodobě dominantními Spojenými státy výrazně přispěly k masivní změně klimatu. Nelze to však považovat výhradně za jejich vinu – otázka klimatických změn měla být na stole už od dob průmyslové revoluce v 19. století. Přesto byl zejména prudký růst Číny vykoupen obrovskou ekologickou daní. Podobný příběh platí i pro Brazílii, která ve jménu hospodářského rozvoje obětovala značnou část Amazonského deštného pralesa.

Národní bezpečnost je relevantní argument, ale…

To vše vede k jedinému – ledy tají. A právě zde se opět dostáváme ke Grónsku. Tající arktický led postupně odkrývá území bohaté na nerostné suroviny – v podstatě všechny, které si lze představit. Právě tato skutečnost je hlavním důvodem, proč se Spojené státy, Rusko i Čína snaží získat co největší vliv v Arktidě.

Americký prezident opakovaně prohlásil, že Grónsko je klíčové pro národní bezpečnost Spojených států – a v tomto ohledu se rozhodně nemýlí. Je však třeba zohlednit více souvislostí. Jak například poznamenala bývalá dánská premiérka Thorning-Schmidtová, Spojené státy mohou na největším ostrově světa vybudovat značné množství vojenských základen, aniž by s tím Kodaň měla zásadní problém. Dánsko si je vědomo strategického významu Grónska a chápe, že jde o klíčový geopolitický uzel, který by samo nedokázalo ubránit. I proto je členem NATO.

Celá transatlantická bezpečnost do značné míry stojí právě na tomto ostrově. Grónsko má strategickou polohu, která Spojeným státům umožňuje vybudovat rozsáhlý obranný systém proti případnému jadernému útoku ze strany Ruska. Ačkoli to na mapě nemusí být na první pohled zřejmé, mezikontinentální balistické rakety (ICBM) by v takovém případě směřovaly právě přes Arktidu a Severní ledový oceán. Grónsko, a obecně celá oblast Arktidy, tak představuje ideální prostor pro rozmístění systémů protiraketové obrany.

Mezi spojenci lze dosahovat cílů i jinak než prostřednictvím síly. Bývalá dánská premiérka opakovaně zdůraznila, že Spojené státy a Dánsko pojí hluboké a dlouhodobé spojenectví, založené nejen na členství v NATO, ale i na sdílených hodnotách a vzájemné důvěře. Tento vztah poskytuje dostatečný prostor pro diplomatická řešení a spolupráci, aniž by bylo nutné sahat po nátlakových nebo jednostranných krocích. Trumpova administrativa by tak mohla v otázce Grónska postupovat obezřetněji a s respektem k partnerům, což by nejen posílilo vzájemné vztahy, ale také celkovou stabilitu v arktickém regionu.

Rozpory a nedůvěra mezi spojenci však představují příležitost pro geopolitické protivníky. Jak Moskva, tak i Peking pečlivě sledují každé zakolísání v rámci transatlantické spolupráce – a jakékoli známky vnitřní nejednoty vnímají jako slabinu, kterou lze využít. Pro Rusko i Čínu je strategický význam Arktidy stále zřetelnější, a jakékoliv napětí mezi Spojenými státy a Dánskem vnímají jako vítanou příležitost ke zvýšení vlastního vlivu.

Ačkoliv Putinovo okolí hovoří o údajně transakčních jednáních s Trumpem, realita může být daleko méně mírumilovná. Rusko systematicky posiluje svou vojenskou přítomnost v arktickém prostoru a každým měsícem může být připravenější k rozhodné silové akci. Vzhledem k tomu, že Arktida ukrývá značné zásoby nerostných surovin, nově přístupných díky tajícím ledům, roste její geopolitický význam s každým dalším rokem – a tedy i riziko, že se z tohoto donedávna klidného regionu stane nové ohnisko globálního napětí.

Témata:  Grónsko,  USA