Mohl stát sehrát roli bílého koně? Mapujeme, jak funguje praní špinavých peněz

Česká republika bude mít nového šéfa resortu spravedlnosti. Eva Decroix (ODS) převezme vedení ministerstva po Pavlu Blažkovi (ODS), který na svou funkci rezignoval. Důvodem byla rozsáhlá kauza související s přijetím daru v podobě bitcoinů v hodnotě téměř jedné miliardy korun.

Premiér Petr Fiala uvedl, že záležitost bude pečlivě prošetřena. „Ujistil mě, že je vše v pořádku. Kdo jiný než Ministerstvo spravedlnosti by to mělo být schopno ověřit. Jinou informací jsem až do minulého týdne nedisponoval,“ sdělil na sociální síti X. Doplnil, že „Blažek miliardu pro stát získal, nikoli že by stát o miliardu přišel“ a přesto již bývalý ministr spravedlnosti „přijal politickou odpovědnost a rezignoval“.

Problém celé kauzy tkví v tom, že bitcoiny v hodnotě 956,8 milionu korun věnoval ministerstvu bývalý trestanec Tomáš Jiřikovský. Jiřikovský byl v roce 2017 odsouzen na devět let za zpronevěru, obchod s drogami a nelegální ozbrojování. Provozoval online tržiště, kde se obchodovalo s nelegálními látkami. Po podmínečném propuštění v roce 2021 se domohl vrácení části kryptoměny, z níž následně podaroval ministerstvo spravedlnosti.

Premiér Fiala během úterý vyjádřil pochopení nad obavami veřejnosti, že stát mohl být prostřednictvím ministerstva spravedlnosti zneužit, například k legalizaci výnosů z kriminálních aktivit. Uvedl, že tyto obavy nebere na lehkou váhu a že vyšetřování všech zainteresovaných orgánů bude mít plnou podporu jeho i celé vlády. Doplnil, že se rozhodl svolat Bezpečnostní radu státu, aby okolnosti této kauzy podrobně projednala.

Ministerstvo peníze plánovalo využít například na podporu obětí trestné činnosti, boj proti kyberzločinu nebo pomoc podfinancované Vězeňské službě. Podle Blažka šlo o snahu účelně využít mimořádné prostředky ve prospěch justice. Celý případ nyní vyšetřuje Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ), dozor vykonává Vrchní státní zastupitelství v Olomouci.

Podle šéfa olomouckých žalobců Radima Dragouna je předmětem vyšetřování podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby, legalizace výnosů z trestné činnosti a také z nedovolené výroby a nakládání s omamnými a psychotropními látkami.

Jaká jsou základní fakta?

Ministerstvo spravedlnosti pod vedením Blažka přijalo bitcoinový dar od osoby, která byla pravomocně odsouzena za závažnou trestnou činnost, včetně významných finančních deliktů. Konkrétně šlo o Jiřikovského, který provozoval online tržiště zaměřené na obchod s nelegálními látkami. Tato tržiště, fungující převážně na tzv. dark webu, typicky využívají kryptoměny – zejména bitcoin – právě kvůli jejich obtížné dohledatelnosti a anonymitě.

Jiřikovský si takto přišel na značné sumy peněz (tedy bitcoinů), které mu stát po jeho odsouzení zkonfiskoval. Po podmínečném propuštění mu však část těchto prostředků byla vrácena.

Pokud ministerstvo spravedlnosti přijme kryptoměny od osoby, která je nabyla prostřednictvím trestné činnosti, a tyto prostředky pak využije na financování legálních aktivit (například podpory projektů), může tím naplnit znaky praní špinavých peněz. Taková transakce totiž může vést k faktickému „vyprání“ peněz. Původně nelegální prostředky jsou převedeny do systému státní správy a využity k oficiálním účelům, čímž se zastře jejich trestný původ.

Samotná skutečnost, že dar pochází od osoby s kriminální minulostí, může zároveň naznačovat, že tímto krokem chtěl dárce nejen ovlivnit svůj veřejný obraz, ale také legalizovat výnosy z trestné činnosti. Tento postup vzbuzuje vážné pochybnosti o transparentnosti a odpovědnosti státní správy a vyvolává riziko, že stát mohl nevědomky sehrát roli prostředníka v legalizaci výnosů z trestné činnosti.

Ano, stát se může stát prostředníkem v procesu praní peněz i bez úmyslu. Pokud přijme dar či příspěvek pocházející z trestné činnosti, byť v dobré víře, fakticky tím přispívá k „vyprání“ těchto prostředků. Původně nelegální peníze jsou využity na veřejně prospěšné účely, čímž získávají zdání legitimního původu a stírá se jejich trestní pozadí.

Podobné případy ukazují, že i státní instituce musí pečlivě ověřovat původ finančních darů a příspěvků, aby se nestaly nástrojem organizovaného zločinu. Pokud tak neučiní, riskují, že jejich dobrá víra bude zneužita a stát se stane „bílým koněm“ při legalizaci výnosů z trestné činnosti.

Proč zločinci perou peníze?

Naprostým základem je, že zločinci jsou (většinou) motivováni jediným cílem – dosažením zisku. Tento zisk však nelze jednoduše vykazovat, protože finanční instituce (zejména banky) a bezpečnostní složky dokážou rychle identifikovat podezřelé finanční toky a upozornit na jejich nelegální původ. Aby se vyhnuli odhalení, musí proto zločinci najít způsob, jak tyto peníze „očistit“ a začlenit je do legální ekonomiky.

Podle americké sítě pro potírání finanční kriminality (FINCEN) je praní peněz procesem maskování finančních prostředků tak, aby mohly být bez obav použity, aniž by vyšlo najevo, že pocházejí z trestné činnosti. „Zločinec tímto procesem přetváří výnosy z trestné činnosti na finanční prostředky, které na pohled vypadají legálně a nebudí podezření,“ uvádí FINCEN.

A proč je to tak nebezpečné? „Tento proces má závažné společenské důsledky,“ upozorňuje FINCEN. „Praní peněz totiž poskytuje palivo pro fungování drogových dealerů, teroristů, obchodníků se zbraněmi a dalších zločinců, kteří tímto způsobem financují a rozšiřují své aktivity. Víme, že zločinci manipulují finančními systémy ve Spojených státech i v zahraničí, aby mohli pokračovat v celé řadě nelegálních aktivit.“

Praní špinavých peněz tedy slouží zločincům nejen k tomu, aby se vyhnuli odhalení, ale i k tomu, aby své nelegální zisky přeměnili na oficiálně vykazatelné a mohli je bez obav používat – například k dalším investicím nebo k budování zdánlivě legitimních obchodních impérií.

Jak se vlastně perou peníze?

Představme si drogového dealera, který provozuje obchod na anonymním online tržišti (tzv. dark web). Zákazníci mu platí kryptoměnou, nejčastěji bitcoinem, právě pro její relativní anonymitu. Dealer si tak během několika měsíců nahromadí velké sumy bitcoinů, které představují výnosy z jeho trestné činnosti.

Pokud by se pokusil tyto prostředky vložit přímo na svůj osobní účet, vzbudilo by to okamžitě pozornost bank a orgánů činných v trestním řízení. Proto se uchyluje k některé z běžných technik praní špinavých peněz, jako je například rozdělení transakcí na stovky menších částek (tzv. smurfing), které následně převede na různé burzy či směnárny.

Další možností je výměna kryptoměny za jinou, ještě anonymnější měnu, kterou dealer následně přesune do dalších digitálních peněženek, čímž ještě více ztíží dohledatelnost prostředků. Po tomto „vyprání“ může dealer využít své prostředky k nákupu nemovitostí, luxusních automobilů nebo k investicím do legálních podniků. Tímto způsobem se původní nelegální zisk formálně promění v legální majetek a původní zdroj peněz – tedy prodej drog – se zakryje.

Jakmile zločinec investuje své prostředky do legálního byznysu, praní špinavých peněz se stává snazší. V tuto chvíli může prostřednictvím své firmy přijímat oficiální platby, vystavovat faktury nebo dokonce najímat zaměstnance a provozovat podnikání, které na první pohled působí zcela legálně. Tímto způsobem nelegální prostředky vstupují do běžného finančního systému a působí dojmem legitimního výnosu z podnikatelské činnosti.

Zločinec tak získává nejen legální zdroj příjmů, ale i možnost využít zisk k dalším investicím, a tím praní špinavých peněz ještě více rozšířit. V důsledku toho mohou orgány činné v trestním řízení či banky jen obtížně odhalit, že tyto peníze původně pocházejí z trestné činnosti, například z prodeje drog nebo jiných nelegálních aktivit.

Takto vznikají „skořápkové společnosti“ (tzv. shell companies). Jedná se o fiktivní firmy, které existují výhradně za účelem praní špinavých peněz. Tyto společnosti přijímají výnosy z trestné činnosti formou „plateb“ za údajné zboží či služby, které však ve skutečnosti nikdy neposkytují.

Jejich hlavní funkcí je vytvořit zdání legálních obchodních transakcí pomocí falešných faktur, rozvah a dalších účetních dokumentů. Tímto způsobem se nelegální peníze formálně začleňují do legální ekonomiky a ztrácejí stopu svého původu, což ztěžuje jejich odhalení.

Jednou z běžných variant praní špinavých peněz je jejich převod na zahraniční neboli offshorové účty. V praxi tento proces funguje tak, že zločinci ukládají výnosy z trestné činnosti do zemí, které mají legislativu o bankovním tajemství a umožňují anonymní bankovnictví. Tím se zajišťuje, že je obtížné dohledat skutečného vlastníka těchto prostředků.

Celý systém často zahrnuje složitou síť stovek bankovních převodů mezi různými účty, přičemž prostředky putují mezi bankami v offshorových jurisdikcích. Mezi nejčastější destinace patří Bahamy, Bahrajn, Kajmanské ostrovy, Hongkong, Panama nebo Singapur, které jsou proslulé svou vstřícností k anonymnímu a utajenému bankovnictví. Jak uvádí například server Investopedia, mít offshorový účet není nelegální – nelegální je ho skrývat.

Témata:  Pavel Blažek,  Bitcoin,  Ministerstvo spravedlnosti ČR