Historici například nepotřebují k nahlížení souhlas žijících lidí, jejichž citlivé osobní údaje se v dokumentech objevují. Právě kvůli osobním údajům požádal Nejvyšší soud (NS) ústavní soudce, aby zvážili soulad právní úpravy s ústavním pořádkem.
NS konkrétně řeší případ muže, který od státu neúspěšně žádal odškodnění 300.000 korun za to, že archiv zpřístupnil novinářům z České televize jeho citlivé osobní údaje ze svazku vedeného komunistickou Státní bezpečností. Soud řízení o mužově dovolání přerušil a obrátil se na ústavní soudce.
Samotná možnost nahlížení do archiválií z dob totalit podle soudce zpravodaje Jiřího Zemánka není protiústavní. Nahlížení totiž neznamená totéž co zpřístupnění, respektive zveřejnění.
Ptáčníková rozhodnutí přivítala. Opak by podle ní paralyzoval historické bádání, k některým dokumentům by se nikdo nedostal. Ústavní soudci ovšem apelovali na zodpovědnost badatelů, kteří při zveřejnění informací získaných v archivech musejí dbát na ochranu osobních údajů žijících lidí.
Zákon říká, že podmínka předchozího vyrozumění ani písemného souhlasu žijících osob s nahlížením do archivních fondů se netýká konkrétních typů dokumentů. Jde o archiválie vzniklé před 1. lednem 1990 z činnosti vojenských soudů a prokuratur všech stupňů, bezpečnostních složek, některých soudů, Národní fronty, dále na archiválie německé okupační správy a dokumenty, které již dříve měly veřejnou povahu.
