reklama

Vladimír Kučera ve svém blogu na serveru Aktuálně.cz vnímá podporu prezidenta přesahující nadpoloviční většinu lidí jako kolektivní patologickou deprivaci. Počínání současné hlavy státu Miloše Zemana chápe jako malost. Zmiňuje napadání kandidáta na prezidenta Jiřího Drahoše „osobním mopslíkem“ mluvčím Jiřím Ovčáčkem, nebo Zemanovu neúctu po smrti kardinála Miroslava Vlka, kdy nechal svou pomstychtivost „plivnout až do hrobu“.

Není divu, že tleskáme Velké Hubě

Podle Kučery je příčina tak vysoké podpory v historických mýtech. Ty tvoří duši každého národa. Kučera naše pověsti považuje za příliš malé a umírněné, které tvoří naše „malé dušičky“. „Není pak divu, že vystoupí-li na pódium Velká Huba, značná část obecenstva freneticky až fanaticky tleská.“ píše.

Jako problematickou vnímá Kučera neexistenci nějakého skutečně velkého hrdinského mýtu, jako je například ten o Odysseovi nebo bájných Nibelunzích, o bojích s Titány a Bohy. Staré pověsti české Aloise Jiráska, ač k nim chová úctu, za ty velké nepovažuje.

Herakles neslavil ovarem a slivovicí, jako Bivoj

„Hned ta první pověst: „Tu vojvoda Čech ukázal na vysokou horu...“ Myšlen Říp 455 metrů nad mořem.“ dokládá Kučera jako první příklad malosti a zmiňuje, jak by asi musel jásat Praotec Rakušan či Pratáta Švýcar. Pověst o Bivojovi vnímá nikoliv jako hrdinský příběh, ale jako povídku o zabíjačce. „Herakles neskončil hned u tlačenky, ovaru a slivovice.“ dodává s nadsázkou.

České pověsti však ve výsledku hájí. Nenašel v nich prý nic obojakého, nenávistného nebo mstivého. „A najednou to sedí na mytickém pražském Hradě a lidu z podhradí se to líbí.“ uzavírá Kučera.

Loading...

0 komentářů Napište svůj názor

reklama