Komentář: Nebudete volit Zemana? Dejte si pozor na úskalí taktické volby

Jste váhaví a volit se vám současnou hlavu státu v prvním kole prezidentské volby nechce? Pak velmi pečlivě zvažujte, kterému jinému kandidátovi hlas nakonec hodíte. Většinová volba v situaci, kdy proti sobě stojí několik velmi podobných kandidátů, skýtá úskalí a pasti. Odhalení toho nejvhodnějšího kandidáta je složitou rovnicí o několika neznámých.

Marek Hilšer nebo Michal Horáček? Jiří Drahoš či Pavel Fischer? Podobnost některých kandidátů je natolik velká, že nerozhodnutý volič může dilema, koho volit, rozhodnout hodem mincí nebo poslepu za volební plentou. Pokud mu jde o to, aby se právě jeho kandidát dostal do druhého kola a v něm porazil Miloše Zemana, měl by zvážit několik navzájem protichůdných faktorů. Nejprve by si měl položit otázku, zda ten či onen kandidát má skutečně reálnou šanci se do druhého kola probojovat. Nejste-li tzv. volič „ideolog“ (typickým příkladem jsou voliči Zelených nebo komunistů), pak by vám měli odpadnout minimálně čtyři kandidáti (nebudeme jmenovat).

Následuje série dílčích otázek, na které, pokud nejste vědma či renomovaný sociolog s perfektní intuicí, nikdy nebudete znát přesnou odpověď. Z odpovědi na první otázku vám může vyplynout, že největší šanci dostat se do druhého kola má kandidát C. Jenže kandidát C nemusí mít vůbec žádnou šanci porazit kandidáta A, který v prvním kole jasně zvítězil. Neměli byste tedy dát hlas kandidátovi B, který má největší předpoklad, že A zdolá, ale podle průzkumů se možná do druhého kola nedostane?

Kandidát B může být méně kontroverzní a může mít minimum odpůrců. Možná i proto si říkáte, že ho raději zvolíte, protože má ve druhém kole větší šanci. Ale kdo vám zaručí, že kandidát, který sice nikoho neuráží, dokáže ve druhém přitáhnout hlasy od neúspěšných kandidátů či od odpůrců kandidáta A? Má skutečně charisma na to, aby vlažné voliče přinutil jít ke druhému kolu voleb?

Další otázka, která vám jistě probíhá v hlavě je, jak o stejné otázce uvažují i ostatní voliči? Na to vám ale nikdo nedá přesnou odpověď. Jistě se najde i malá množina voličů, která původně odmítala volit kandidáta A, ale kvůli nerozhodnosti a podobnosti ostatních kandidátů „to tam radši hodí tomu áčku“. Jednoduchý recept na to, koho volit, aby áčko nevyhrálo, zkrátka není. Pokud by někteří kandidáti, kteří mají nadhled a tuší, že to nedopadne, odstoupili a podpořili jiného, sobě podobného kandidáta, odhadování by bylo o něco jednodušší. To ale od žádného z nich zřejmě čekat nemůžeme.

O tom, kdo má největší šanci zvítězit v prezidentské volbě, mluví Condorcetovo pravidlo. Condorcetův vítěz je pak takový kandidát, který porazí v samostatné volbě jakéhokoliv protikandidáta, pokud by se utkali pouze oni dva. Matematická poučka ale připouští, že takový vítěz a kandidát vlastně nemusí vůbec existovat. V praxi se pak mluví o Condorcetovu paradoxu. Kandidát A sice může jasně porazit všechny kandidáty v prvním kolem, do druhého kola se ale může dostat právě s tím jediným, který ho má v souboji jeden na jednoho porazit. Condorcetův vítěz pak tedy neexistuje. A ano, áčko je Zeman.

Témata:  komentář,  prezidentská kampaň,  volby 2018,  Miloš Zeman,  Marek Hilšer,  Jiří Drahoš,  Pavel Fischer,  Michal Horáček,  Mirek Topolánek