Komentář: Račí pochod na Východ zrychlil. Morálku a transparentnost určuje i Zemanovo okolí

Někdejší předseda české vlády Petr Pithart před dvěma lety varoval před jakýmsi račím pochodem, kterým se vzdalujeme Západu. Měl na mysli zejména vztahy k EU. K tomu se však plíživě přidává pochod na Východ co do morálky, transparentnosti a demokratické kontroly. Ke zrychlení tohoto pochodu přispívá okolí prezidenta Miloše Zemana vrchovatou měrou, ale nejen ono.

Odhlédneme-li od postojů vůdčích představitelů Česka směrem k EU, které nás řadí spíše na její periferii, blížíme se k východoevropským a středoasijským režimům právě tím, jak se vyvíjí naše politická kultura. Do popředí se dostávají síly, které nerespektují nutnou demokratickou kontrolu (ať už lidem, médii nebo soustavou soudů), znemožňují jí, brání se jí a dělají si, co chtějí. Nechtěně se tak můžeme vrátit do doby, kdy vládní komunistická nomenklatura vládla a nikomu do toho nic nemohlo být (s výjimkou státních médií). Podobnou zpátečku jsme naposledy zařadili v době dnes už legendární opoziční smlouvy mezi tehdejší ČSSD Miloše Zemana a ODS Václava Klause.

A kdo jsou ti, kteří račí pochod urychlují? Dejme si několik příkladů, a nemusíme chodit do dávné minulosti. Stačí si připomenout vítězný den Miloše Zemana, který obhájil svůj mandát. Zeman označil novináře, kteří by měli plnit roli strážců demokracie, za pitomce a méně inteligentní jedince, než jsou ostatní občané. Ve štábu bylo napadeno několik novinářů a kameraman. Morálku prezidentova okolí korunoval alkoholový kolaps komunisty Milana Rokytky. Hulvátství si povšiml i zahraniční tisk, padala srovnání se slovenskými kotlebovci. Ostuda a nedůstojnost takového formátu je v západních zemích jen těžko představitelná.

Podobně se však ke strážcům demokracii stavějí političtí spojenci současné hlavy státu. SPD Tomia Okamury si vybírá, kteří novináři o ní píší přijatelně, a kteří ne. Ty druhé na své akce nepřipouští. K médiím je velmi nepřátelská také část komunistické strany, zmiňme například „mlátičku“ Zdeňka Ondráčka, který většinu novinářů označuje za žumpu. Premiér Andrej Babiš zase kritizuje Českou televizi a Reportéry ČT označuje za zkorumpovanou pakáž. Do některých pořadů (zejména s Václavem Moravcem), preventivně odmítá chodit.

O transparentnosti by mohli vyprávět také Zemanovci (Velebova SPO) a opět Tomio Okamura. Ten si měl zaplatit volební průzkumy společnosti SANEP, které jeho subjekt těsně před volbami favorizovaly. Okamurovo hnutí si podle některých médií průzkumy pojistilo částkou 7,4 milionu korun. Senátor Jan Veleba zase odešel ze studia DVTV místo toho, aby vysvětlil, jak je financována Zemanova kampaň. Česká republika je na rozcestí a měla by se rozhodnout, zda podobné postupy a excesy bude tolerovat, nebo se od nich distancuje a odsoudí je. V tom prvním případě na nás netrpělivě čeká náruč Východu. Nezávislá média by to měla mít na paměti, v kontrole demokraticky zvolených politiků se nesmějí nechat zastrašit. Pokud by političtí hráči hráli fér, nemělo by jim vadit, že jejich hru monitorují novináři. Hrají tady ale všichni fér?

Témata:  Miloš Zeman,  Pithart Petr,  Tomio Okamura,  Radim Fiala (SPD),  komentář