Komentář: Nebylo by už lepší nechat Babiše vládnout? Petice proti němu ničemu neposlouží

Nebylo by lepší spokojit se s realitou, kdy naší zemi bude vládnout Andrej Babiš? Protesty a zejména petice, která má za cíl nasbírat milion podpisů, ničemu neposlouží. Spíše působí jako radikální krok, který má a priori znemožnit nejpopulárnějšímu českému politikovi vůbec vládnout. Slouží také jako argument stoupencům KSČM, zimolovské ČSSD a hnutí ANO, kteří to vnímají jako nerespektování demokratických voleb.

Na začátek odlišme dvě věci. Dnes se po celé republice konaly studentské stávky, které měly upozornit na respektování ústavních principů ze strany některých českých politiků, zejména prezidenta Miloše Zemana. Takovéto projevy občanské společnosti, které mají upozornit na nečestné praktiky politiků, jsou zcela na místě. Stejně tak je pochopitelné, že se část herců brání kritice Miloše Zemana vůči České televizi (ač je často jejich konání spíše kontraproduktivní). Co už je však na hraně únosnosti, je petice na odstoupení Andreje Babiše z postu premiéra.

Jistě, Babiš čelí několika závažným obviněním. Konání jeho vlády bez plné legitimity si rozhodně pochvalu nezasluhuje. Nicméně požadavek spolku „Milion chvilek“ na odstoupení Babiše také neoplývá legitimností. Spolek v podstatě upírá právo vítězného politika na možnost vládnutí. Hnutí ANO vyhrálo volby a z povolební matematiky musí být součástí nějaké podoby vlády. Internetová petice má v tuto chvíli něco kolem 200 tisíc podpisů, cílem je milion.

Andrej Babiš se všemi svými škraloupy by nicméně měl dostat příležitost. To, že ji účelně promarnil při prvním pokusu sestavování vlády, je věc jiná. V tuto chvíli by měl dostat šanci stanout v čele vlády, kterou zřejmě podrží KSČM a ČSSD, a získat důvěru. Přínos vlády a jednotlivých politiků pro zemi by se neměl řídit pouze tím, jakou mají jednotlivci povahu nebo tím, jakými skutky se „vyznamenali“ v minulosti. Mnozí velikáni světové politiky pro své země vykonali záslužné věci, jejich osobnostní stránka či některé skutky už však tak chvályhodné nebyly. Jako příklad uveďme někdejšího ministerského předsedu Velké Británie Winstona Churchilla. Ten má „na triku“ velmi nenávistnou a rasistickou politiku vůči tehdejší Britské Indii. Indy otevřeně nenáviděl, označoval je za bestiální jedince s bestiálním náboženstvím. Taktéž hladomor, který zemi ve čtyřicátých letech zasáhl, přivítal a spoléhal na to, že zahubí jeho politického odpůrce Gándhího.

Příkladný může být také postup bývalého francouzského prezidenta Francoise Mitteranda. Ten jako první připustil, aby se komunisté přímo podíleli na francouzské vládě. Dal jim šanci, a v podstatě dobře udělal. Od té doby jsou totiž komunisté marginální stranou, účastí na vládě poškodili sami sebe. Jistě, francouzští komunisté nemají na krku několik stovek obětí, jako ty českoslovenští. Andrej Babiš má nicméně právo na to vládnout i se zlotřilými komunisty, a to mu nikdo nemůže upírat.  

Andrej Babiš rozhodně pozitivně nepřispívá ke stavu české politické kultury, v tom má spolek pravdu. Má pravdu také v tom, že není zcela normální, aby byl člověk, který spolupracoval s STB, byl českým premiérem. Veřejnost by taktéž měla hlasitě kritizovat kroky, které nynější vláda bez důvěry činí – zejména po stránce personální (viz. GIBS a odvolání Michala Murína). Babiš, vědom si napjaté situace ve společnosti (a dění na Slovensku, kde padl premiér tlakem ulice), má ale jedinečnou příležitost ukázat, že zemi i přes to přese všechno bude umět spravovat. Má také šanci vyjít coby premiér vlády s důvěrou vstříc i studentům, kteří dnes protestují. Pokud se však jedna iniciativa rozhodne, že tuto šanci a právo nemá, nedivme se pak, že jsou všichni Babišovi oponenti a konkurenti házeni do jednoho pytle těch „demokratů, kteří se sami jako demokraté nechovají“.

Témata:  Andrej Babiš,  komentář,  petice,  KSČM,  Winston Churchill,  Hnutí ANO,  vláda