reklama

Kocáb uvedl, že ve svých 35 letech cítil, že „už má hotovo“, co se týče společenského, politického uplatnění že už nedosáhne ničeho většího, než odsunu sovětských vojsk z ČR. Tvrdí, že ty nejzákladnější věci, o které mu šlo, jako přidat k EU a začlenit se do západního liberálního prostoru, se staly.

Přesto má seznam věcí, které ho trápí. Na prvním místě má ekologii. Přiznává, že není „homo ecologicus“ a varování před ekologickými katastrofami, které šířil jeho přítel Martin Bursík, bral na lehkou váhu. Nyní má však pocit, že to je globální, hrozivý problém.  

Druhým problémem pro něj je „BIS a Koudelka“. Odkazuje tím na varování Bezpečnostní informační služby (BIS) a jejího ředitele Michala Koudelky, že Rusko se pokouší ovlivňovat dění v ČR, proti čemuž se staví prezident Miloš Zeman.

Kocáb je přesvědčen, že zde představuje velký problém „diverzní pátokolonový vliv Ruska, posléze by se to dalo rozšířit na Čínu, a to, že tomu nechce naše společnost na úrovni nejvyšších představitelů naslouchat. A to je velký problém, to nám může tu naši společnost doslova a do písmene ještě zdevastovat.“

Kocáb považuje SSSR a komunismus za „říše zla.“ Přiznává, že Rusko není pokračovatelem SSSR, přesto však považuje režim ruského prezidenta Vladimira Putina za jednoznačné zlo. Kocáb však trvá na tom, že Rusko je „úžasný národ“, zvláště co se týče umění. Nemá tedy žádný odpor k Rusku jako takovému, ale myslí, že jeho „vedení je příšerný.“

Na třetím místě má Brexit a EU podle něj každý musí někam patřit. Kocáb naznačuje, že EU je naše rodina a že i když lze se nad něčím pohádat, neznamená to se s ní ihned rozejít. EU si dle něj nesmí ČR vzít.

Na čtvrtém místě uvádí českého premiéra Andreje Babiše a ministryni spravedlnosti Marii Benešovou a demonstrace, které se vůči jejímu jmenování zvedly. Kocáb přiznává, že to je „okrajový problém“, protože „netušíme, jak to bude“. Kocáb přesto jako demonstranti předpokládá, že Babiš zneužije Benešovou k tomu, aby ovlivňoval vyšetřování kauzy Čapího hnízda.

Na pátém místě má „ Fajta a církevní restituce“. Mín tím odvolání historika uměni Jiřího Fajta z čela Národní galerie, z kterého je obviňován prezident Zeman a schválení zdaněních náhrad za církevní restituce. Kocáb přiznává, že v obou případech se už nedá nic moc dělat.

Kocáb přiznává, že se „žene“ do politiky, nikdo ho ale „nezve“. Podle něj je politika služba a měl by do ní vstoupit až přesvědčí lidi svými životními činy, že o něj je třeba stát a vyzvat jej o tu službu.  

„Ti, kteří se každou cenou chtěj narvat do politiky; kteří touží, až jim tečou sliny z pusy, po moci; touží dokonce často po autoritativní moci, a pokud by to bylo v nějakých větších rozměrech, třeba sovětských, pak dokonce diktátorské moci; ty se často zaklínají  heslem, že do politiky musí člověk hrozně chtít, že se musí tlačit a být přesvědčen o sobě,“ nebral si Kocáb servítky.

Ačkoliv Kocáb má kolem sebe lidi, z nichž mnozí byli aktivní v 17. listopadu, kteří by měli zájem jít do politiky a byli by schopní vytvořit politický program, avšak nejsou schopni sehnat peníze a zorganizovat něco tak složitého jako je politická strana.

4 komentáře (Poslední 13.05. 19:58) Napište svůj názor

reklama