reklama

Krátce po rezignaci Kremlíka bylo na stole jméno nového ministra. Tím se má stát místopředseda vlády a ministr obchodu a průmyslu Karel Havlíček. Ten se v pátek stane devatenáctým ministrem dopravy od roku 1992. Opět se potvrzuje, že ministerstvo dopravy je post pro politické sebevrahy, kteří se v politice nechtějí moc ohřát.

Je evidentní, že resort dopravy potřebuje reformu jako sůl. Stavba dálnic a ostatních dopravních staveb je chaotická, neexistuje dlouhodobý plán a priority staveb se mění s každým novým ministrem. Pokud ovšem „trvanlivost“ ministra a jeho plánů je zhruba jeden a půl roku nelze se divit, že ministerstvo tone v nejistotě a problémech.

Otázkou je, co dál s ministerstvem. Vzhledem k funkci nastupujícího ministra se nabízí sloučení s ministerstvem průmyslu a obchodu. S tím ostatně přišel i premiér Andrej Babiš. Teoreticky by to bylo elegantní. Zmizelo by nejproblematičtější ministerstvo a šlo by to prezentovat jako šetření. Ušetřil by se jeden ministerský plat. V reálu by se nezměnilo nic. Počet úředníků i budov by zůstal stejný ba možná vzrostl. Bylo by přeci potřebovat koordinovat sloučení obou ministerstev a dohlédnout na hladký chod obou ministerstev.

Gordický uzel ministerstva dopravy má jediné řešení: řídit jej jako firmu. Je to totiž jedno z mála ministerstev, které se přímo nabízí k realizaci výroku Andreje Babiše. Stavby silnic by měly být v co nejvyšší kvalitě a za co nejrozumnější cenu. Stejně tak by k excesům podobným jako poslední kauze s e-shopem, nebo kolem výběru mýta nemělo docházet. Leč realita je spíše odstrašující. Ministerstvo je přesným opakem dobře hospodařící firmy. Pokud by takto hospodařil soukromník, už by dávno zkrachoval.

Zodpovědnost je však na všech stranách. V České republice je po různých pětiletkách a socialistických programech slovo „plán“ naprosto zprofanované, ale plán je přesně to, co ministerstvo dopravy a stavba dálnic a dopravních tras potřebuje. Opozice by měla přestat být škodolibá z problému na dopravě a vytvořit s vládou plán výstavby s jasnými prioritami, který by byl jak pro současnou vládu, tak pro vlády budoucí.

Není možné, aby se priority a plány měnily s tváří na ministerském křesle. Dohoda všech stran je nejlepším řešením. Pokud k ní nedojde, za nějaký čas tu budeme mít stejný problém zpátky. A bude jedno jestli už to nebude ministerstvo dopravy, ale ministerstvo průmyslu, obchodu a dopravy. Bez funkčního ministerstva zapomeňme i na funkční dopravní síť.