reklama

Podle Klause vznik republiky z 28. října 1918 zůstává "trvalou inspirací a posilou". "Víme však, že vyhráno není. Právě teď vznikající a nebezpečně se rozrůstající nové hrozby od nás vyžadují nové úsilí o zabezpečení naší státní existence a její budoucnosti," řekl Klaus.

Na budoucnost podle něj nelze pohlížet bez obav. Hrozbu vidí nejenom v omezeních spojených s koronavirovu pandemií. "Čelíme pokusům svět, který naši předkové vybojovali a v němž jsme my vyrostli, sociálním inženýrstvím změnit a předělat ho podle představ nové generace ideologů, kteří své antihumánní představy a své světovládné ambice skrývají za fráze o záchraně planety, za boj proti změnám klimatu, za odstranění zcela svévolně definované diskriminace, za údajně potřebnou globální vládu a za další podobné progresivistické cíle, které nejsou cíli našimi," řekl. Vadí jim podle něj existence národních států, rodiny a lidské přirozenosti.

Poznamenal, že "bořitelé našeho světa" ke svým cílům využívají především mezinárodní instituce jako Ogranizaci spojených národů (OSN) a Evropskou unii. "I v důsledku toho politika Bruselu sleduje jiné cíle, než jakými jsou svoboda, prosperita a zvyšování životní úrovně obyvatel Evropy," míní Klaus.

Předseda ČSBS Jaroslav Vodička v projevu poukázal na to, že vznik Československa doprovázela chřipková pandeme, proti které byla tehdejší společnost prakticky bezradná. Vyzval v této souvislosti k dodržování protikoronavirových hygienických opatření.

Nově vzniklá Československá republika byla podle něj po všech stránkách demokratická, označil ji za ostrov mezi autoritativními a polofašistickými režimy okolních zemí. "Československá republika se ideově odřekla od aristokratických a dogmatických tradic. Výrazem nových poměrů byly kromě zrušení šlechtických titulů i agrární reforma a rozsáhlé sociální zákonodárství," poznamenal.

Řekl také, že ČSBS udržováním historické paměti hájí národní a odbojové tradice a samostatnost českého státu a udržuje historickou paměť na československý odboj a na "veliké národní a státní" dílo, který započali třeba Tomáš Garrigue Masaryk, Milan Rastislav Štefánik nebo Edvard Beneš.