reklama

"Atmosféra byla v něčem velmi odlišná od toho, jak ji známe dnes. Byla například obrovská volební účast - 96 procent. Jednak proto, že lidé chtěli volit, ale také proto, že byli zvyklí volit za socialismu. Úřady dříve téměř pronásledovaly lidi, aby chodili k volbám. Nevolit bylo silné politické gesto," podotkla historička.

Připomněla, že řada lidí brala první polistopadové volby i jako příležitost k oslavě. "Nedávno jsem na YouTube našla řadu krátkých videosekvencí z menších měst, jak jdou lidé do volební místnosti a poprvé volí jinak než dříve. Hrozně mě zaujalo, že toto byla příležitost k videu - je vidět, že se jednalo o volby, které prožívali silně," popsala historička. "V tom je to jiné, protože my už máme dnes tendenci být spíše otrávení, že jsou nějaké volby, které 'dopadnou zase špatně'," dodala.

Některé aspekty tehdejších voleb jsou však podle historičky patrné i při současných volbách: "Jako takový kulturní fenomén české politiky vnímám zapovězenost i všudypřítomnost volební kampaně," podotkla.

"Volební kampaň je vnímána jako něco špinavého, nepotřebného neetického. Na rozdíl od anglosaské, jíž se účastní tisíce dobrovolníků, kdy se zvoní na byty. Zároveň se ale volební kampaň v parlamentu tehdy přelila do celého jara 1990. Prezident (Václav) Havel v Hovorech z Lán vlastně neustále kritizoval parlament, že vede jakousi předčasnou volební kampaň," popsala akademička. "Dnes se tomu usmíváme, tušíme, že žijeme v permanentní volební kampani. Ale řekla bych, že tato rozporuplnost vnímání je něco, co známe i nyní," doplnila.

"Druhá věc, kterou podle mě známe i dnes, je to velké očekávání s volbami spojené. I po 30 letech vidíme, že je stále velký voličský segment, který pokaždé volí nějaké nové uskupení a doufá, že už přinese nějaký jiný politický styl i obsahy," řekla historička. Odkázala přitom na velký volební úspěch Občanského fóra, které před volbami 1990 vsadilo na řadu nováčků, kteří zpravidla neměli žádnou zkušenost s politikou, a vymezovalo se také proti politickým stranám a stranictví. "To nevolení politických stran, ta nechuť k nim, svým způsobem i po letech zůstala," uvedla historička.

"Historiky zajímá kontinuita i diskontinuita elit, proměna lidí, které jsme vyslali do politiky ve volbách, které měly být skutečnou změnou. Zároveň už je výzkum konečně schopen nahlédnout to, že pokud do parlamentu pošlete tři čtvrtiny nováčků, tak je to obrovské znepřehlednění politické scény," řekla akademička. "Ta jejich nezkušenost znamená, že tam je také několik zdatných jedinců schopných politický proces manipulovat," dodala.

Další silné výzkumné téma je podle ní institucionální stránka voleb. "Lidé volbou vyjádřili, že odmítají staré stranické oligarchie. Zároveň dali obrovskou moc prezidentu (Václavu) Havlovi a jeho charizmatickému vedení. Prezident sestavoval vládu, která do značné míry ignorovala volební výsledky, byli tam nestraníci, neposlanci. Nebylo jasné, kde je většina. Bylo to nějaké přetrvání revoluční situace, představme si, že by toto udělal prezident dnes," podotkla historička.

Zmínila i rozdíly politického života v českých zemích a na Slovensku. "Dlouho jsme hlavně my v Čechách nevnímali, že to byly volby do tří různých parlamentů a veřejnost v obou částech volila jinak. Každý parlament jinak sestavoval většinu, své orgány," poznamenala. "Tomuto, i překvapení, že Slováci nevyslali Verejnosť proti násiliu do parlamentů tak jednoznačně jako Češi Občanské fórum (OF), už dnes rozumíme trochu lépe. Vnímáme, že na Slovensku byl autonomní politický život, kterému jsme tehdy nerozuměli," popsala Gjuričová.

Historička uvedla, že se dosud neví dost o řadě následujících sporů mezi federálními a národními institucemi. Upozornila také na tendence opomíjet volby do obecních zastupitelstev na podzim 1990. Akademička uvedla, že ty už byly v atmosféře rozpadu Občanského fóra. Volilo se také na čtyři, nikoliv na dva, roky, zvolené 'elity' přežily rozpad Československa. "A provedly obce těmi obrovskými, naprosto revolučními ekonomickými privatizačními procesy," řekla historička.

Gjuričová zmínila i specifika kampaně OF. "Podařilo se rozšířit víru, že absolutní personální výměna a nováčci na kandidátce, kteří politiku ani dělat nechtějí, jen se nakrátko 'obětují', zaručí větší efektivitu a pracovitost politiky," uvedla. "Řada hereckých a hlasatelských hvězd z prvních míst kandidátek po pár dnech odstoupila. Nicméně tato 'antiprofesionální technika', to že to nemáte umět, abyste to mohli dělat, je zajímavý paradox," poznamenala Gjuričová.

Připomněla také "antistranickou" strategii OF a slogan: "Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je po všechny". "Zároveň se to ale okamžitě po volbách podél linie profesionalizace politiky začalo štěpit. Václav Klaus, jako ten kdo rozdělí OF a založí úspěšnějšího nástupce, Občanskou demokratickou stranu, prostě využil nálady v regionech a naštvání lidí na rozplizlost a antistranickost centra," zmínila.

"Skočili po něm i lidé, kteří by politicky třeba směřovali jinam," řekla Gjuričová. "Nabídl jim ale stranickou, profesionální strukturu. Je vlastně zajímavé, že na tak abstraktní otázce se ten hegemon začal okamžitě po volbách štěpit," uzavřela historička.

Loading...

6 komentářů (Poslední 07.06. 14:42) Napište svůj názor

reklama