Je na čase jednat. Vojáci KLDR na Ukrajině zničí evropskou bezpečnost

Objevily se informace o tom, že Rusko na Ukrajině nasadilo do boje první severokorejské vojáky. Varovala před tím ukrajinská rozvědka, údajně dochází k nasazení vojáků dříve cvičených v Kurské oblasti. Aktuálně se na ruském území nachází asi 12 tisíc severokorejských vojáků, včetně 500 důstojníků a tří generálů.

Pokud budou severokorejští vojáci skutečně bojovat na Ukrajině, bude to znamenat až historický přelom v evropské bezpečnosti. Severní Korea se chová nepřátelsky nejen vůči svému jižnímu sousedovi – ale obecně proti Západu, už dlouhé desítky let. Často z její strany dochází na výhrůžky o zničení různých západních zemí v čele se Spojenými státy.

Jakmile totiž Severokorejci napadnou Ukrajinu, evropská bezpečnost může být definitivně v troskách. Dosud evropské země vnímaly tři primární hrozby: Rusko, Čínu a Írán. Každá z těchto zemí představuje trochu jiné ohrožení – zatímco Moskva ohrožuje Evropu hlavně fyzicky, Peking více ekonomicky a Teherán velmi různorodě – od podpory teroristických organizací až po jaderný program.

Rusko se do jisté míry zachovalo „jako Rusko“ – napadlo svého souseda. Stalo se tak sice zcela neoprávněně, ale válka se odehrává mezi dvěma evropskými zeměmi v evropském divadle. Je tedy možné říct, že s touto hrozbou bylo možné počítat a pro evropský kontinent je „přirozená“.

Severokorejská armáda bojující na půdě země, která má k západním spojencům tak moc blízko, ale zasazuje těžkou ránu celému konceptu evropské bezpečnosti. Pchjongjang totiž pro Evropu dosud nepředstavoval tu primární bezpečnostní obavu, jíž je nutné řešit. Ano, obavy z režimu Kim Čong-una existují dlouhodobě, nikdy však nešlo o válku na evropské půdě.

Evropa (zejména členské země EU a NATO) by si mohly vzít příklad z Jižní Koreje. Ta vedle Pchjongjangu „žije“ už přes sedmdesát let a ke svému severnímu sousedovi je velice ostražitá. Severní Korea je pro ni primárním bezpečnostním ohrožením – což je pro Evropu zcela nová realita.

Soul nyní razantně mění svou politiku vůči válce na Ukrajině. Dosud totiž posílal nesmrtící pomoc a jihokorejské vedení nově rozhodlo o dodávkách zbraní. Tamní prezident Jun Sok-jol to označil za „nezbytná opatření pro bezpečnost Korejského poloostrova“. Chápe tedy, že v dnešním silně globalizovaném světě funguje bezpečnost – globálně.

Jestliže tedy Evropa chce zachovat vlastní bezpečnost, která je už tak v ohrožení ze strany Moskvy, musí nastolit opatření přiměřená severokorejské vojenské přítomnost na jejích hranicích. Tentokrát ale další vojenská a finanční pomoc Ukrajině nemusí stačit, neboť čerství severokorejští vojáci mohou zcela změnit podobu fronty na východě země a přispět k jejímu prolomení.

Toto je nyní primární bezpečnostní obava – nikoliv táhlý konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou, který se z velké části změnil na zákopovou válku. Kimovi vojáci přinesou do řad ruské armády „svěží vítr“, zatímco už tak demoralizovaní a unavení ukrajinští obránci takový nápor nemusí vydržet.

Poté, co Západ nechal Rusy devastovat Ukrajinu bezmála tři roky, nastal čas na razantní změnu. Už od konce druhé světové války probíhá soutěžení „mezi Západem a Východem“ o to, kdo bude mít v Evropě moc. Západním spojencům se to od rozpadu Sovětského svazu dařilo a nad kontinentem ve valné většině případů zavládl mír a demokratické zřízení.

Brzy může nastat čas koordinovat vlastní síly s těmi ukrajinskými a ty, kdo chtějí tento mír a demokracii skutečně zničit, odrazit zpět tam, kam patří – aby si své hodnoty popírající lidská a mezinárodní práva šířili ve svých domovech, nikoliv cizích.

Evropa v posledních desetiletích prošla velkou změnou, zažila ekonomický růst, stala se jakýmsi „ostrovem“ demokracie a dodržování lidských práv. Dlouhodobě za to platí cenu nejvyšší – agresoři v čele s Ruskem využívají toho, že západní hodnoty v zásadě znemožňují jít do zbytečné války.

Zapojení do války by skutečně bylo zbytečné – až dosud. Jelikož ale jsou Severokorejci naprosto bezostyšně ochotni narušit evropskou bezpečnost, je nejvyšší čas jednat. Západní spojenci mají dostatek sil na uzavření nebe nad Ukrajinou, dokážou zničit ruskou Černomořskou flotilu a porazit okupační vojska konvenčním způsobem.

Ač se to mnohým nelíbí slyšet, NATO a EU jsou daleko silnější než Rusko – ať už hledíme na vojenskou nebo ekonomickou stránku věci. Moskva nemůže udolat evropské (či západní) hodnoty – tedy dodržování lidských práv, respekt k mezinárodnímu právu a liberální trhy. Ne nadarmo se ve vědě Mezinárodních vztahů říká, že „demokratické země mezi sebou neválčí, ale mají zdravý apetit pro válku se zeměmi nedemokratickými“.

Ukázalo se to během druhé světové války, kdy se všichni (včetně Sovětského svazu) spojili k tomu, aby zničili čisté zlo, které jménem Adolfa Hitlera obsadilo většinu Evropy a zničilo životy desítek a stovek milionů lidí.

Na východě dnes pozorujeme stejný scénář – a v severokorejském případě snad ještě horší. Tamní režim absolutně popírá jakákoli lidská práva, nerespektuje mezinárodní právo a úmluvy, a hodlá ničit vše, co je nám blízké.

Témata:  válka na Ukrajině,  komentář,  Severní Korea