Trump jednou udeří tvrdě, podruhé couvne, jindy zcela mlčí. Ukrajinu tím hází do propasti

V následujících dnech po ruském odmítnutí návrhu na příměří Trump prohlásil, že Moskva „nemá zájem o další invazi“. Ujistil východní členy NATO, že se nemají čeho obávat. „Nemyslím si to,“ odpověděl, když byl dotázán, zda hrozí další agresivní kroky ze strany Ruska. Podle něj po ukončení současného konfliktu nebude mít Kreml důvod pokračovat v expanzivní politice. „A my zajistíme, aby se to nestalo,“ dodal s typickou sebedůvěrou.

Na první pohled to může znít jako slib stabilizace a bezpečnosti. Jenže když se podíváme blíž, začíná se rýsovat jiný obraz – obraz politika, který se svými slovy zachází jako s hračkami, které lze kdykoliv zahodit nebo vyměnit. Hromady Trumpových předvolebních slibů se začínají rozplývat v mlze jeho vlastních protichůdných výroků.

Dokazuje to i jeho následné přiznání, že vlastně nikdy nemyslel vážně svůj slib o ukončení války na Ukrajině do 24 hodin po nástupu do úřadu. „Byl jsem tak trochu sarkastický, když jsem to říkal,“ prohlásil s ledovým klidem. A vzápětí, jako by se snažil napravit škody, dodal, že jeho snaha o dosažení míru je samozřejmě myšlena naprosto vážně. „Myslím opravdu vážně, že to chci opravdu vyřešit. A myslím si, že budu úspěšný,“ ujišťoval.

Americký prezident den za dnem dokazuje, že jeho politika nestojí na pevných základech, ale na neustále se měnících poryvech populismu. Když ruský poradce Jurij Ušakov prohlásil, že Moskva neusiluje o krátkodobé příměří, ale o „dlouhodobý mír“, svět čekal, jak Trump zareaguje. Přestože dříve slíbil tvrdou reakci na ruské odmítnutí příměří, nakonec se nestalo nic.

Po téměř týdnu přichází další otočka. Trump oznámil, že se chystá hovořit s Putinem. „Budu v úterý mluvit s prezidentem Putinem. O víkendu bylo odvedeno hodně práce,“ sdělil novinářům na palubě Air Force One při návratu z Floridy. „Chceme zjistit, zda můžeme tu válku ukončit. Možná ano, možná ne, ale myslím, že máme velmi dobrou šanci,“ dodal, čímž ještě více rozšířil prostor pro spekulace, zda jeho slova mají vůbec nějaký reálný podklad.

Jenže pokud se zdálo, že Trump tímto vyjadřuje starost o mezinárodní bezpečnost, jeho další výroky to rychle vyvrátily. Znovu ukázal, že jeho hlavním zájmem není mír, spravedlnost nebo bezpečnost východní Evropy, ale čistě obchodní kalkul. „Budeme mluvit o území, budeme mluvit o elektrárnách,“ upřesnil bez sebemenšího náznaku diplomatického taktu. „Myslím, že jsme už hodně věcí prodiskutovali, a to jak s Ukrajinou, tak s Ruskem. Už se bavíme o rozdělení určitých aktiv.“

Tímto jediným výrokem odhalil podstatu svého přístupu. Ztracená ukrajinská území a životy tisíců lidí nejsou pro Trumpa otázkou spravedlnosti, suverenity nebo odpovědnosti. Jsou „aktivy“, o kterých se jednoduše vyjednává, jako by šlo o podíly ve firmě nebo o smlouvu na dodávku elektřiny. Ani slovem nepřipomněl, že Rusko v únoru 2022 bezohledně vpadlo na Ukrajinu a rozpoutalo krvavý konflikt. Pro něj nejde o agresi ani okupaci – jen o zisk a ztrátu, o čísla na pomyslném účtu mocenského obchodu.

Taktika „příliv a odliv“

Trumpova rétorika znovu dokazuje, že v jeho světě není místo pro morální zásady nebo pevné hodnoty. Jednou vyhrožuje, podruhé couvne. Jednou slibuje okamžité ukončení války, podruhé přizná, že jen vtipkoval. Jednou se tváří jako neústupný vyjednavač, jindy se baví o „rozdělení aktiv“, jako by se rozhodovalo o aukci, a ne o osudech států a jejich obyvatel. A tak svět znovu čeká, kdy přijde další příliv jeho slov – a kdy s dalším odlivem zůstane jen prázdná pláž slibů, které nikdy nebyly myšleny vážně.

Trumpova prohlášení skutečně přicházejí jako příliv a odliv – ovšem ne jako pravidelný, předvídatelný jev, ale spíše jako nekontrolovatelná síla, která jednou pomyslnou pobřežní vesnici smete z povrchu zemského a podruhé se tváří, že ji chce zachránit. V jednom okamžiku burcuje k rázným opatřením, v dalším couvá a snaží se napravit škody, které způsobil.

Tento chaotický přístup se nejlépe odráží v jeho postoji k obchodní válce s Kanadou a Mexikem. Už dvakrát s velkou pompou oznámil zavedení tvrdých 25% cel – opatření, které by zničilo nejen obchodní partnery, ale především samotné americké podnikatele a spotřebitele. Pak, téměř přes noc, beze slova vysvětlení, otočil a cla zrušil. Jako by jeho vlastní politika nebyla pečlivě promyšlenou strategií, ale spíše spontánním divadlem, kde se scéna mění podle momentální nálady hlavního herce.

Zatímco Ukrajina dál čeká a Trump se ani nepokouší uskutečnit jediné ze svých velkých slov, na jiném bojišti jedná bez zaváhání. Bez prodlení vydal rozkaz americkému námořnictvu k likvidaci pozic Husíjů v Jemenu – protože narušují obchodní cesty v Rudém moři. Teroristické hnutí ohrožuje globální přepravu a Spojené státy na to reagují s rozhodností, jakou v ukrajinském konfliktu postrádají.

Přestože jde o ochranu amerických zájmů na Blízkém východě, ironie celé situace spočívá v tom, že v případě ruské agrese se Trump chová přesně opačně. Na jednu stranu neochvějně chrání mezinárodní obchod, na druhou ignoruje přímou agresi vůči suverénnímu státu v Evropě.

Jeho jednání tak není řízeno jasnou a konzistentní strategií, ale spíše náladami, okamžitými kalkuly a touhou po efektním gestu. Jednou udeří tvrdě, podruhé couvne, jindy zcela mlčí. A zatímco se jednou oblastí světa zabývá s nekompromisní razancí, jinde nechává situaci plynout, jako by se ho ani netýkala. Jeho politika tedy není ani přílivem, ani odlivem – je to chaos, který pustoší a buduje zároveň, aniž by kdokoli tušil, co přijde dál.

Témata:  válka na Ukrajině,  komentář,  Donald Trump