Štědrovečerní pohádky se v České republice těší vzácnému postavení. I ty největší propadáky každoročně přilákají k televizi miliony diváků, především z řad dospělých, kteří rok co rok doufají, že se po letech konečně podaří vytvořit klasiku, kterou si budou s chutí pouštět i nadcházející generace. To se ale ani zdaleka nedaří, a i když letošní počin zdaleka není tak tragický, jako tomu bylo v posledních letech, do dějin kinematografie pravděpodobně také nevstoupí.
Letošní štědrovečerní pohádka České televize s názvem Záhada strašidelného zámku se po loňských rozporuplných experimentech pokusila o návrat k absolutní žánrové klasice. Režisér Ivo Macharáček, který má na svém kontě úspěšný hit Tajemství staré bambitky, se tentokrát rozhodl neriskovat.
Vsadil na osvědčený recept, který tvoří sympatický mladý pár, potrestané zlo a humor, jenž nikoho nepobouří. Výsledkem je vizuálně úhledná a poklidná podívaná, která sice v českých obývacích pokojích nevyvolá bouřlivé hádky, ale na druhou stranu dost možná poměrně rychle vyprchá z divácké paměti.
Příběh nás zavádí na malebný zámek Strašperk, kde mladá princezna Elvíra v podání Sofie Anny Švehlíkové rozjela vskutku originální byznysplán. Místo nepopulárního zvyšování daní láká turisty na „strašidelné“ prohlídky, které jsou ovšem ve skutečnosti plné důmyslných triků, padajících obrazů a najatých komparzistů v brnění.
Zápletka dostává spád v momentě, kdy na zámek dorazí princ Armin, ztvárněný Oskarem Hesem. Ten je na rozdíl od princezny přesvědčen, že nadpřirozené bytosti skutečně existují, a pátrá po nich s až vědeckým zápalem. Když ale ze zámku začnou záhadně mizet nejen sloužící, ale i samotný král, musí tato nesourodá dvojice spojit síly a odhalit, kdo za těmito podivnými událostmi skutečně stojí.
Nejsilnější stránkou celého snímku je bezpochyby hvězdné herecké obsazení, kterému dominuje Jiří Mádl. Ten si roli proradného a věčně nespokojeného ministra viditelně užívá a jeho postava je jedinou skutečně pohádkově vyhraněnou figurou, která do děje vnáší potřebnou dávku grotesknosti a vtipu. Mádlovo pitvoření je zkrátka funkční, protože paroduje klasické pohádkové padouchy, jeho hlášky navíc přináší do příběhu jemnou ironii.
Skvěle mu sekunduje Pavel Kříž v roli poněkud zmanipulovatelného generála, se kterým tvoří zábavnou a sehranou dvojici záporáků. Ústřední pár v podání Oskara Hese a Sofie Anny Švehlíkové působí na obrazovce velmi příjemně a přirozeně, i když samotné chemie tu najdeme pomálu a převratné herecké výkony se také nekonají. Výrazným prvkem je také Jana Plodková jako tajemná vychovatelka Hortenzie, která svou postavou i dobovým stylem připomíná magickou Mary Poppins.
Video: Trailer: Záhada strašidelného zámku | YouTube
Z vizuálního hlediska patří pohádka k tomu lepšímu, co v posledních letech na Vánoce vzniklo. Kamera Davida Ployhara je povedená a dokáže skvěle prodat nádherné interiéry i exteriéry. Jednotlivé záběry působí jako pečlivě komponované obrazy, čemuž napomáhá i barevné ladění evokující atmosféru přelomu 19. a 20. století.
Právě výprava a kostýmy jsou po hereckém obsazení ozdobou filmu. Například postava Hortenzie vypadá se svým stylovým kostýmem jako vystřižená z dobových módních žurnálů. Lokace však bohužel slouží spíše jako hezké kulisy a nejsou plně zapojeny do děje tak, aby budovaly skutečné napětí nebo hloubku příběhu.
Největší trhliny dostává samotný scénář, který místy až příliš „tlačí na pilu“ v ukotvenosti příběhu a bojí se více odvázat. Diváci se zkrátka musí smířit s tím, že navzdory slibnému názvu není pohádka vůbec strašidelná a záhada se vyřeší víceméně sama. Vyprávění plyne velmi přímočaře a v poslední třetině jako by tvůrcům začal docházet dech, což vede k poněkud uspěchanému a méně logickému finále s několika zbytečnými konci.
Zklamání čeká i na milovníky akčních scén. Za celou devadesátiminutovou stopáž se objeví prakticky jediná, navíc choreograficky velmi nevydařená. Podobně i digitální efekty jsou v pohádce využívány střídmě a s rozmyslem, a v momentech, kdy se objeví, navíc působí na dnešní dobu poněkud zastarale. Hudební složka je sice řemeslně zvládnutá, ale v celkovém mixu působí místy až nepatřičně a k vizuálním scénám se mnohdy opravdu nehodí.
Záhadu strašidelného zámku lze označit za řemeslně poctivě odvedenou práci, která svůj hlavní účel splnila – nabídla odpočinkový vánoční příběh, u kterého si dospělí odpočinou a děti se nebudou bát. I přesto pravděpodobně nevstoupí do zlatého fondu po bok těch největších klasik.
Snímku chybí ucelený a uspokojivý závěr, akce i logické vyústění dějových linek, a především trocha odvahy v režijním vedení a větší důraz na dotažení technických detailů ve střižně a ve zvukovém studiu. Nečekejte tak žádnou revoluci v žánru ani napětí, které by vás donutilo odložit ovladač. Je to milá vánoční jednohubka, která v bohatém archivu českých pohádek své místo najde, i když pravděpodobně nebude patřit k těm, které si budeme za deset let pouštět s takovým nadšením jako ty největší legendy.
HODNOCENÍ: 50 %
Záhada strašidelného zámku
Česko / Slovensko / Německo, 2025, 91 min
Režie: Ivo Macharáček
Scénář: Tomáš Syrovátka
Kamera: David Ployhar
Hudba: Jan P. Muchow
Hrají: Oskar Hes, Sofie Anna Švehlíková, Tomáš Maštalír, Jana Plodková, Pavel Kříž, Jiří Mádl, Jaromír Dulava, Gabriela Heclová, Marek Dobeš, Janina Elkin, Andreas Döhler, Vendelín Urban, Lada Jelínková
Témata: film Záhada strašidelného zámku, recenze
