Svět se upíná k Trumpovi. Snahy o nápravu počasí přitom může zničit úplně jiná země

Již od prosince provázejí přípravu těchto plánů protesty občanské společnosti, které upozorňují na jejich nedostatečné ambice. Japonská vláda stanovila cíl snížení emisí o 60 % oproti úrovni z roku 2013 do roku 2035. Tento plán je však zcela neadekvátní – odborníci varují, že pro splnění limitu 1,5 stupně Celsia je nutné snížení alespoň o 81 %.

Extrémní počasí už nyní tvrdě dopadá na Japonsko. Rok 2023 byl nejteplejším v historii a více než 120 milionů Japonců čelilo vlnám veder, které si vyžádaly stovky obětí a dramaticky ovlivnily zemědělskou produkci. Zvýšené teploty rovněž vedly k intenzivnějším srážkám, sesuvům půdy a evakuaci statisíců obyvatel.

Problém japonské klimatické politiky se však netýká jen čísel. Zásadní otázkou zůstává, kdo o budoucnosti planety rozhoduje – zda fosilní průmysl, nebo občané, kteří nesou důsledky klimatických změn. V Japonsku přitom dlouhodobě dominují rozhodovacím procesům zastánci fosilních paliv a jaderné energie. Nezávislé odborné hlasy jsou systematicky přehlíženy. Na rozdíl od Spojených států, kde je propojení politiky a průmyslu okázale viditelné, například na Trumpově inauguraci plné miliardářů, v Japonsku se podobná praxe odehrává v tichosti – s obdobně negativními důsledky.

Japonská mládež, která se stala klíčovou silou klimatického hnutí v zemi, kritizuje fakt, že stanovené emisní cíle prakticky kopírují návrh průmyslové federace Keidanren, největší podnikatelské asociace v zemi. To znamená, že největší znečišťovatelé určují dekarbonizační politiku celé země, což má závažné důsledky pro celosvětové úsilí o snížení emisí.

Dalším problémem je přístup Japonska k fosilním palivům. Navzdory svému závazku v rámci G7 postupně ukončit využívání uhlí neobsahuje japonská energetická strategie do roku 2040 žádný jasný plán na jeho postupné odstranění. Podle aktuálních odhadů budou uhlí a další fosilní paliva stále tvořit 30 až 40 % energetického mixu země.

Znepokojivé je i rozhodnutí japonské vlády zvrátit svůj dřívější cíl snižování závislosti na jaderné energii. Podle nového plánu má jádro pokrývat až 20 % energetické spotřeby země do roku 2040, což znamená nejen výstavbu nových elektráren, ale i opětovné spuštění některých starších reaktorů. Tento krok přichází navzdory odporu místních komunit a zcela ignoruje důsledky katastrofy ve Fukušimě, která si vyžádala obrovské náklady na sanaci a měla dlouhodobé zdravotní i sociální dopady.

Japonsko zároveň zaostává v rozvoji obnovitelných zdrojů. Zatímco Čína vede svět v investicích do solární a větrné energie, Japonsko plánuje do roku 2040 zvýšit podíl obnovitelných zdrojů pouze na 40 až 50 %, přičemž větrná energie má dosáhnout pouhých 4 až 8 %. Tento cíl je jen mírným zlepšením oproti současnému plánu na rok 2030, kdy mají obnovitelné zdroje tvořit 36 až 38 % celkové spotřeby. Takové tempo je však hluboko pod globálním závazkem ztrojnásobit kapacity obnovitelných zdrojů do konce desetiletí.

Jakožto klíčový investor do energetických projektů v Asii má Japonsko významný vliv na regionální dekarbonizační politiku. Prostřednictvím své iniciativy Asia Zero Emission Community (AZEC) určuje směr investic do ekologické transformace v oblasti. Přesto více než třetina těchto investic stále proudí do fosilních paliv, což vyvolává otázku, jak vážně Tokio vlastně klimatickou krizi bere.

K ohrožení klimatických cílů přitom není zapotřebí otevřený klimatický skepticismus – stačí setrvat na cestě závislosti na fosilních palivech. Rok 2023 ukázal, že svět již překračuje kritickou hranici oteplení o 1,5 °C, a proto si nemůžeme dovolit další zpoždění.

Japonsko stále může změnit směr a ukázat světu, co znamená skutečné klimatické odhodlání. Pokud však bude pokračovat v současném kurzu, připojí se k chaosu, který Trumpova administrativa zřejmě hodlá prohloubit. Bez ohledu na to však klimatické hnutí nehodlá složit zbraně a bude dál bojovat za budoucnost postavenou na obnovitelných zdrojích – slunci, větru a lidské vůli.  

Témata:  počasí,  Japonsko