Rakovina mízních uzlin, odborně nazývaná lymfom, patří mezi závažná onkologická onemocnění, která postihují lymfatický systém – klíčovou součást lidské imunity. Tato nemoc je zákeřná především tím, jak nenápadně a tiše se může rozvíjet, často bez výraznějších příznaků, a přesto zasáhnout celý organismus. A právě tato její vlastnost bývá osudná – lidé se k lékaři dostávají až ve chvíli, kdy už je nádor v pokročilém stádiu.
Lymfomy vznikají v lymfocytech, což jsou bílé krvinky, které se podílejí na obraně těla proti infekcím. Tyto buňky se soustřeďují v mízních uzlinách, slezině, kostní dřeni nebo i v jiných orgánech. Pokud se lymfocyty začnou nekontrolovatelně množit a nezanikají přirozenou cestou, vzniká nádorové bujení. To může postihnout jednu uzlinu, ale stejně snadno i celé tělo.
Základní rozdělení lymfomů rozeznává dvě hlavní skupiny: Hodgkinův lymfom a ne-Hodgkinovy lymfomy. Hodgkinova forma, která se vyskytuje častěji u mladších lidí, má charakteristické buňky a často i příznivější prognózu. Ne-Hodgkinovy lymfomy tvoří pestrou skupinu desítek různých podtypů – od pomalu rostoucích forem, které se mohou léta držet pod kontrolou, až po velmi agresivní varianty, které se šíří velkou rychlostí a vyžadují okamžitý zásah.
Největší záludnost této nemoci spočívá v jejím začátku. Příznaky jsou nenápadné – člověk může pociťovat únavu, mírně zvýšenou teplotu, noční pocení nebo nechtěné hubnutí. To jsou symptomy, které lze snadno zaměnit s chřipkou, stresem či běžnou infekcí. Zvětšené mízní uzliny, které bývají prvním fyzickým signálem, nejsou vždy bolestivé a mnoho lidí jim proto nepřikládá význam. Nádor se mezitím může tiše šířit do dalších částí těla – kostní dřeně, sleziny, jater nebo dokonce mozku.
Diagnostika lymfomů není jednoduchá a často vyžaduje odběr vzorku z postižené uzliny, laboratorní testy, zobrazovací vyšetření (například CT nebo PET/CT) a někdy i punkci kostní dřeně. Na základě výsledků se stanoví typ a stadium nemoci. Právě rozsah postižení rozhoduje o dalším postupu a prognóze pacienta.
Léčba závisí na typu lymfomu, jeho agresivitě i celkovém zdravotním stavu pacienta. Základním pilířem bývá chemoterapie, kterou často doplňují cílené léky – například monoklonální protilátky, jež napadají nádorové buňky bez poškození těch zdravých. U některých pacientů se využívá i radioterapie nebo transplantace kostní dřeně. V posledních letech přináší velkou naději imunoterapie, která pomáhá „nastartovat“ vlastní imunitní systém pacienta, aby s nádorem bojoval sám.
Navzdory závažnosti diagnózy se díky pokroku v medicíně šance na uzdravení výrazně zlepšily. Například Hodgkinův lymfom lze dnes u většiny pacientů zcela vyléčit. U ne-Hodgkinových forem je prognóza různá – pomaleji rostoucí typy lze často dlouhodobě kontrolovat, zatímco agresivní vyžadují rychlý zásah, ale i u nich je možné dosáhnout úplné remise.
Rakovina mízních uzlin je zákeřná tím, že může dlouho zůstávat skrytá. Není proto radno podceňovat signály, které tělo vysílá. Dlouhodobá únava, horečky bez jasné příčiny, pocení v noci nebo nevysvětlitelné hubnutí jsou důvody, proč vyhledat lékaře. Včasná diagnóza je totiž zásadní pro úspěšnou léčbu a návrat k plnohodnotnému životu.
Témata: Jiří Bartoška, rakovina, nemoci
