Proč nás svědí tělo a máme nutkání se škrábat?

K tomu, aby vás začalo svědit tělo, není potřeba kousnutí komára, ani vyrážka. Stačí, když uvidíte někoho jiného, jak se škrábe, a rázem se stanete obětí tzv. „sociálně nakažlivého svědění“.

Tento výsledek byl představen ředitelem projektu na Washingtonské univerzitě, který se zabýval studiem škrábání, Zhou-Feng Chenem. Jak sám říká, v laboratoři strávil spousty času studováním nakažlivého škrábání.

Výzkumníci studovali makaky a myši v podobných situacích. Když se jeden z malých hlodavců poškrábal, druhého začala svědit část těla a měl rovněž nutkání ke škrábání. Vědcům se podařilo zjistit, že takové chování souvisí s procesy v mozku.

Vědci při pohledu na mozek hlodavců objevili zvýšenou aktivitu tzv. suprachiasmatického jádra v hypotalamu, které je zodpovědné na biologický rytmus těla. Ten může být ovlivněn střídáním dne a noci, ročních období, ale i jinými podněty.

Výsledek zakladatele projektu překvapil. „Byl to šílený nápad. Nikdo neočekával, že budeme na myších pozorovat podobné chování. Navíc nešlo jen o kopie vzorce chování, ale myši od sebe kopírovaly i způsob škrábání,“ řekl Chen. „Nakažlivé svědění je vrozeným a instinktivním chováním,“ doplnil.

K čemu takové chování ale je? Chen soudí, že to může být velmi užitečným nástrojem. „Představte si oblast, kde se pasou krávy. Najednou se do té oblasti nějakým způsobem dostanou komáři nebo jiní paraziti. Ve chvíli, kdy komár kousne jednu krávu, která se začne ocasem bránit, ostatní ji napodobí z preventivních důvodů. To samé se vidět u jiných zvířat, která bývají kořistí predátorů. Ve chvíli, kdy jedno z nich začne před predátorem prchat, ostatní začnou běžet také, i když svého nepřítele nevidí. To jim dává větší šanci utéct do bezpečí včas.“

Zkoumání zvířat přináší velmi užitečné informace ke zkoumání fungování lidského mozku v této oblasti. Jak sám Chen říká, lidé jsou také zvířata. S tím tak docela nesouhlasí jiný vědec, Gil Yosipovitsch, dermatologický odborník z Univerzity v Miami.

„I když byl Chenův výzkum precizně udělaný, myslím, že věci jako empatie, paměť a velmi sofistikované neuronové sítě fungují u lidí jinak než u zvířat. I proto pořád zbývá hodně nezodpovězených otázek,“ řekl muž, který se Chenova výzkumu nezúčastnil.

Ať už je důvod našeho škrábání jakýkoli, vědci to s jeho zjištěním nebudou mít jednoduché. A nás bude ať více, či méně trápit svědění i nadále.

Témata:  zdraví,  výzkum,  nemoc,  lidé