Sestřičky pracující v Royal Stoke University Hospital v britském Stoke-on-Trent mají na starosti pacienty, kterým současná medicína už nedokáže pomoci. Moc dobře si uvědomují, že muži a ženy, o které se starají, se už z nemocnice nikdy nedostanou, a za několik málo dní zemřou.
Volné lůžko poté zaplní jiný pacient, který zde opět zemře. A tak je to 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Příběh těchto žen zmapoval dokument televize BBC, který ukazuje, jak psychicky náročné takové povolání je.
Zdravotní sestry v dokumentu prozradily, jak takové umírání probíhá, co si při něm lidé přejí a jaká jsou jejich poslední slova. Jedna ze sester se svěřila s příběhem umírajícího manželského páru, který si přál, aby mohli ležet na postelích spojených k sobě a držet se za ruce. Zemřeli deset dní po sobě.
Jiný pacient chtěl před smrtí vidět svého psa, další si dát své oblíbené pití. Jeden pacient sestřičce řekl, že život je příliš krátký a lidé by měli dělat to, co chtějí a co je činí šťastnými. Další při umírání tvrdil, že vidí nebe, a je nádherné.
Jedna věc je ale téměř u všech stejná. Nejčastěji totiž lidé před smrtí přiznávají, že nestihli udělat věci, po kterých toužili. Celý život tvrdě pracovali, pak odešli do důchodu, kde ale zůstali sami a zklamáni. Trápily je totiž zdravotní problémy a život si proto nedokázali užít tak, jak si naplánovali.
Sestřičky, jejichž zkušenosti a náročná práce rozhodně nejsou záviděníhodné, proto doporučují, aby lidé nic neodkládali na později. Může už totiž být pozdě.
