Co zničilo starověky Egypt, jednu z nejmocnějších civilizací světa?

Podle odborníků sopečné erupce omezily monzunové deště a hladina životodárné řeky Nil klesla natolik, že neúroda a hlad zažehly vzpoury a výrazně urychlily pád impéria. Poslední představitelka Ptolemaiovců Kleopatra VII. spáchala po dobytí Římem v roce 30 n.l. sebevraždu, čímž ukončila ságu slavné dynastie.

Tým vědců pod vedením klimatického historika Francise Ludlowa potvrdil, že prosperitu země určovala řeka Nil. Pokles její hladiny zapříčiněný nedostatečnými monzunovými dešti byl zřejmě důvodem, proč v zemi nastal hlad a rozpoutaly se nepokoje, což výrazně oslabilo obranyschopnost armády.

Egypt byl sice sužován invazí Říma, ale krajinu likvidovala opakovaná vulkanická erupce a přetrvávající sucho. Nastal hladomor, občanská válka a Egypt nebyl schopen bránit se invazi zvenčí. Vše tak pravděpodobně spustila sopečná erupce a sopečný popel ovlivnil a zejména oslabil sílu monzunového proudu a tím i hladinu řeky, což urychlilo pád říše. Nil totiž nebyl schopen v tomto období zásobovat zemi vodou.

Podle vědců ale prakticky nelze dokázat a přesně popsat sílu a intenzitu dávných ekologických katastrof. Neexistuje totiž žádná přesná metoda, jak zjistit původ minulých erupcí, a často se tak vědci opírají o kombinaci mnoha metod z více disciplín.

Otázkou tak zůstává, jak by Římané dopadli, kdyby jim k dobytí země nepomohla ekologická katastrofa. A také jaký by byl osud Kleopatry, o němž se už dlouhá léta spekuluje. Ta je přitom známá jako nejkrásnější žena v dějinách lidstva a ve své době nejmocnější žena světa. Její život je zmapován poměrně dobře, přesný opak ale platí o její smrti. Traduje se, že spáchala sebevraždu, když se dobrovolně nechala kousnout jedovatým hadem, podle historiků ale nesedí ani verze o sebevraždě, ani o hadím uštknutí.

Narodila se v roce 69 před naším letopočtem a v sedmnácti letech byla jmenována spoluvladařkou. Její cesta k moci byla dlouhá a krvavá, plná politických intrik i útěků z Egypta, ale nakonec úspěšná. Byť na poměrně krátkou dobu.

Zlomový okamžik přišel ve chvíli, kdy se rozhodla navštívit Římskou říši a tehdejšího vládce Caesara. Po jeho smrti se schylovalo k občanské válce, do které se nechtěla zapojit, a dobře věděla proč. Hlavními aktéry války byli Marcus Antonius a Octavianus a i přesto, že se Egypt snažil o neutralitu, Kleopatra neodolala a do Antoniuse se zamilovala.

Na jedné straně šťastný Antonius musel řešit nový problém v podobě Octaviana, který chtěl Římu vládnout sám, a proto rozdrtil nejprve jeho armádu, a následně i egyptské loďstvo. Egypt se houpal nad propastí a Kleopatra uprchla a zaslala Antoniovi zakódovaný dopis. Ten si jej ale zřejmě špatně vyložil a pochopil z něj, že spáchala sebevraždu. Proto se rozhodl vzít si život a skutečné informace o Kleopatřeině zdravotním stavu se dozvěděl až příliš pozdě. Zemřel jí v náručí. Následně se 12. srpna 30 př. n. l. zabila i sama Kleopatra.

Díky historickým záznamům máme poměrně podrobné informace o tom, jak sebevražda Kleopatry probíhala. Nechala si do své komnaty přinést košík s datlemi, mezi nimiž se skrýval jedovatý had. Ten egyptskou panovnici uštkl a ona v poklidu zemřela. To alespoň tvrdí historik Plútarchos.

Není bez zajímavosti, že s Kleopatrou měl přitom pramálo společného. Narodil se totiž zhruba sto let po Kleopatřině smrti a navíc nebyl příliš velkým příznivcem Egypta. Otázkou také zůstává, jak by mohla Kleopatra na uštknutí hadem zemřít v poklidu a okamžitě. Oběti většinou hadí jed zabíjí pomalu a poměrně bolestivou smrtí.

Není také jasné, jak by dokázaly dvě služebné, které údajně zemřely spolu s Kleopatrou, pronést v košíku ukrytého hada. Tito tvorové nepatří mezi nejklidnější a dorůstají až několikametrových délek, pakliže se jednalo o kobru, která je pro Egypt typická. Had navíc nemá dostatek jedu na to, aby jím zabil v řádu minut hned tři dospělé osoby.

Řecký zeměpisec Strabón, který byl Kleopatřiným současníkem, popsal dvě varianty Kleopatřiny smrti. Podle té první se nechala uštknout zmíněným hadem, podle druhé se otrávila nápojem z několika různých jedů. K této variantě se přiklání řada historiků v čele s Christophem Schaeferem, kteří ale upozorňují na další zajímavost. 

Podle výzkumníků z University of Manchester také nemohla být Kleopatra zabita hadím kousnutím. Tradiční zobrazení panovnice s kobrou označili za „nemožné“. Informoval o tom server BBC.

Egyptologové a specialisté na plazy se spojili, aby prozkoumali hodnověrnost příběhu o královně zabité kobrou, jež se ukrývala v koši s fíky. Vědci věří, že had, který by dokázal Kleopatru a její dvě služebné zabít, by byl příliš velký na to, než aby mohl být v koši do královnina pokoje propašován.

Dále také zpochybňují verzi příběhu, v níž had královnu uštkl třikrát po sobě. Od doby římského impéria se smrt Kleopatry přikládá na vrub jedovatému hadovi, kterého královna použila ke spáchání sebevraždy.

Egyptoložka Joyce Tyldesley a Andrew Gray, kurátor muzea herpetologie v Manchesteru, tvrdí, že kobra by ale byla prostě příliš velká na to, aby bylo možné ji ukrýt tak, jak se traduje. Tito hadi obvykle dorůstají dvou metrů, ale existují i exempláře 2,5 metru dlouhé, říká expert.

I kdyby se podařilo do komnat hada dostat, je velmi nepravděpodobné, že by dokázal zabít tři lidi tak rychle. „Nejen, že jsou kobry příliš velké, ale je jenom 10% šance, že byste na jejich kousnutí zemřeli. Většina kousnutí je totiž ‚suchá', tedy bez vstříknutí jedu," uvedl Gray.

„Neznamená to ale, že tito plazi nejsou nebezpeční, jejich jed způsobuje nekrózu a určitě by vás zabil, jen celkem pomalu. Bylo by tedy nemožné použít takového plaza, aby postupně zabil dva nebo tři lidi. Hadi používají svůj jed k lovu nebo k ochraně, jed si tedy šetří a používají ho jen v případě potřeby," vysvětluje Gray.

Témata:  historie,  Egypt,  sopky