reklama

Ve sprše, na dálnici v autě, při běhu parkem...řada lidí zažila, že si v takovýchto situacích povídala sama pro sebe, ať už nahlas, nebo jenom v duchu. Zkrátka a dobře trpí samomluvou. Jsou ale schizofrenici?

Podle odborníků vůbec ne. Čtvrtinu času dokonce lidé stráví tím, že v duchu promlouvají sami k sobě. Nahlas si ale také spousta lidí povídá a psychologové rozhodně nejsou proti. Ostatně už malé děti si švitoří celé dny jen pro sebe, reflektují tak podněty z okolí. Dospělí vedou stejné monology, čímž si formulují své myšlenky.

Samomluva není nebezpečná a v „rozumném" rozsahu nemůže škodit zdraví ani nedělá z lidí blázny. Naopak si tím lidé v hlavě třídí myšlenky, připraví se tak například na rozhodující poradu, nepříjemný pohovor a podobně. Nejčastěji si přitom povídají lidé, kteří žijí sami, bez partnera a rodiny.

Studie, na níž se podíleli vědci z University ve Wisconsinu, ale ukázala další zajímavý faktor. Samomluva pomáhá mozku pracovat lépe. Díky ní totiž umí mozek fungovat efektivněji a lépe identifikovat objekty. Pomáhá také zapojovat paměťová centra našeho mozku.

Jednoduše se tak dá říct, že lidé, kteří mluví sami se sebou, jsou inteligentnější než ti, co to nedělají. Samomluva jim totiž pomáhá lépe třídit myšlenky, efektivněji uvažovat, plánovat, a uklidit si pověstný nepořádek v hlavě.