Jak by vypadal život, kdyby byla Země placatá?

V Raleigh v Severní Karolíně se nedávno uskutečnila konference, kde se sešli známí konspirační teoretici a zastánci placatosti Země. Padaly zde obvinění, že NASA nebo Elon Musk celý svět obelhávají a že je nemožné zeměkouli obletět.

Zastáncům placatosti země se v poslední době věnují média celkem živě. Může za to třeba americký rapper B.o.B, který se snažil vyzvat lidi k tomu, aby mu přispěli na satelit, který by jednou provždy dokázal, že astronauti z vesmírné stanice si vymýšlejí.

Svým názorem zaujal i basketbalový hráč Shaquille O’Neal. Ten se domnívá, že planeta musí být placatá, protože když řídí auto, tak přece nejede nahoru a zase dolů.

Dalším zastáncem této teorie je Mike Hughes, řidič limuzíny, který se placatost dokonce chystá dokázat. Vytvořil proto vlastní vesmírný program, sestrojil raketu a chce vyfotit okraj Země. 

Všichni tito lidé mají jedno společné. Zastávají myšlenku, které věřili lidé ve středověku. Tem se totiž teorie o placatosti Země jevila jako jediná možná ve chvíli, kdy viděli zakřivení mořské hladiny. Nevěděli, co je za ní, a proto si mysleli, že konec světa. To ale v 16. století vyvrátil Fernão de Magalhães, který jako první obeplul svět.

Byl to sice na dnešní poměry složitý a těžkopádný důkaz, ale lidé tehdy neznali ani gravitaci, natož jiné fyzikální zákony. Domněnka, že celý náš svět, od Ameriky po Japonsko, je jednou stranou velké placky, tehdy vzala za své, a dnes to lze poměrně jednoduše dokázat.

Země je ve skutečnosti jedna velká, mírně šišatá koule, s tekutým jádrem uprostřed. Proto působí na vše živé na povrchu gravitace, která je prakticky vzato na každém místě na Zemi úplně totožná. Pokud by ale Země byla placatá, gravitace by vás nakláněla.

Jednoduše řečeno, uprostřed oné "placky" by sice byla stejná jako na Zemi, zhruba v polovině mezi středem a okrajem byste už ale nestáli vzpřímeně, nýbrž nakloněni o 45 stupňů. Na okraji placky byste poté byli kolmo k lidem, kteří stojí uprostřed.

Co by to znamenal v praxi? Například to, že by stromy nerostly rovně, ale byly by nakloněné. Stejně tak by se tento gravitační neduh projevil ve sportu. Míč vyhozený do vzduchu rovně, resp. kolmo k zemi, by ve středu placky spadl zpět na místo odpalu. Pokud byste jej ale vyhodili na okraji placky, udělal by efektní oblouček a vzhledem k nižší gravitaci by doletěl mnohem výš.

Gravitační teorie má jednu obrovskou výhodu. Prakticky ji nelze zpochybnit. Každý se o ní může přesvědčit už jen tím, že pusti na zem například propisku. A gravitace má jednoduché zákonitosti, které v našich podmínkách nelze měnit. Mít desku v níž by na každou část působila stejná gravitační síla je prakticky nemožné. 

Tady by mohli vědci skončit, rozhodli se ale zajít ještě dál a dokázat, že teorie o placatosti Země je naprosto nesmyslná. Pokud by totiž Země byla opravdu placatá, prakticky by se na ní nedalo žít. Život na okraji by totiž byl jako život na vysoké hoře. Čím blíže u okraje byste se pohybovali, tím více byste měli pocit, jako když stoupáte na strmý kopec.

To by ale nikoho z nás trápit nemuselo, na okraji by totiž nebylo nic k vidění. Jen poušť, písek a nehostinné prostředí. Gravitace by totiž přitáhla vodu blíže do středu a všechna moře a oceány by vytvořili uprostřed placky jednu obří kapku vody. A jediný způsob, jak by v ní lidé mohli přežít, je hermeticky uzavřené město uprostřed této ohromné vodní kopule.

Nutno dodat, že i zastánci placaté Země mají své fyzikální teorie, kterými se snaží dokázat, že je vše jinak, než se zdá. A tyto teorie mnohdy vyvrátit nelze, problém je v tom, že je ale lze úplně stejně použít i na kulatou Zemi. Takže ve skutečnosti nic nedokazují.

Pokud to ale zastánci placatosti Země myslí vážně, možná by je měla spíše trápit jiná otázka. Jestliže se celá náš svět nachází na jedné straně placky, co se nachází na té druhé?

Témata:  Země 1,  konspirační teorie,  vesmir