Drastický rituál krypteia: Heilótům byla každý rok vyhlášena válka, neměli šanci na přežití

Nikdo přesně neví, co vlastně označení „heilót“ znamená. Někteří jeho původ spojují s vesnicí „Helos“, kterou ve starověku dobyli Sparťané. Podle jiných názorů „heilót“ jednoduše znamená otrok nebo poddaný. Možná je trocha pravdy na obou teoriích, protože ta první předcházela druhé. Skutečný původ národa Heilótů zůstává neznámý. Mohli to být obyvatelé Messénie, kteří byli poraženi v osmém století před naším letopočtem během Messénských válek, nebo dokonce pocházeli z Lakónie. Pravděpodobně se to nikdy nevyjasní. Nesmírně zajímavá skutečnostech, kterou o nich víme jistě, ale je, že na jednoho Sparťana připadalo sedm Heilótů. Ano, četli jste správně, sedm otroků na jednoho svobodného občana. 

Čím se tento národ otroků vlastně zabýval? Heilóti dělali všechno, co uctiví Sparťané nedělali. Pracovali na poli, pěstovali olivy, vyráběli víno, starali se o budovy, stavěli domy, pracovali jako řemeslníci, obchodovali, nosili zbraně svých pánů do bitev, čistili brnění nebo vařili jídlo. Sparta závisela na Heilótech ve všem, co se netýkalo válčení, a dokonce i na správě některých úřadů. Pokud se pracovitým otrokům dařilo, mohli dokonce zbohatnout a koupit si svobodu.

Heilóti byli podporováni k plození dětí a mohli mít určitou formu rodiny. Stejně jako Sparťané podléhali eugenickému výběru. Po narození směli přežít jen silní jedinci, slabá nemluvňata byla usmrcována.

Heilóti bojovali každý rok o život

V případě, že se dítě narodilo sparťanskému otci a heilótské matce, což se někdy stávalo, mohlo sloužit v armádě nebo zastávat nějakou nižší úřednickou funkci. Tyto děti se nazývali „nothoi“ a jejich status představoval něco mezi otrokem a svobodným člověkem. Pokud se ale z podobného svazku narodila holčička, čekal ji ten nejkrutější osud.   

Je složité říci, jak se Sparťané k Heilótům chovali v každodenním životě. Pravděpodobně se starali o to, aby byli Heilóti zdraví a schopní plnit své povinnosti. Kvůli obrovským počtům Heilótů, kteří žili hned vedle Sparťanů, ovšem mezi oběma skupinami obyvatel panovala hluboká nedůvěra. Tato neustálá podezíravost vedla až k masovým vraždám.

Každý rok nastávala tzv. „krypteia“, během které mladí Sparťané po zakončení vojenském výcviku vyhlásili pomyslnou válku Heilótům. Bylo jim dovoleno zabít libovolný počet otroků, zejména těch nejsilnějších a neschopnějších. To pomáhalo kontrolovat a redukovat počet Heilótů.

Nikdy se jim nepodařilo získat svobodu

Jak uvedl Paul Cathill ve svém článku pro internetové stránky medium.com, čas od času docházelo ke vzpourám. Vzhledem k počtu otroků je to pochopitelné. Žádné z nich se ale nepodařilo dosáhnout nějakého pozitivního výsledku. Někdy se také Heilóti přidávali k invazním armádám, které se snažili podmanit si Spartu. Občas docházelo i k menším loupežným výpravám otroků na malém území, dokud je Sparťané nepozabíjeli. Nikdy se jim ale nepodařilo získat svobodu. To dokládá, jak efektivní byla sparťanská kontrola nad Heilóty, jež zahrnovala vraždění, terorizování, vymývání mozků a bití až do úplného podrobení.

Když se sparťanský stát začal pozvolna hroutit a Řecko se stalo součástí Říma, Heilóti stále nedostali svobodu. Namísto svého zotročení ve Spartě, se stali otroky v Římě. Jejich historie se začala prolínat s historií římských otroků. Jejich osud byl zapomenut a jejich existenci již tisíce let provází nejasnosti.

Témata:  otroctví,  historie