Na konci 11. století jsou české země v pevném držení rodu Přemyslovců. Moc pražských knížat je již po dvě generace ustálená. Doba rozvoje a prosperity za knížete a následně krále Vratislava II. se pomalu blíží ke svému konci osobou knížete Břetislava II., který začne pohrdat starým řádem a rozpoutá tak další vládní krizi trvající skoro 100 let. Samotný život knížete bude završen neslavným koncem.
Po úspěšné vládě se král Vratislav II. snažil o udržení vládnoucí moci ve své rodové linii. Prvorozeného syna Boleslava chtěl učinit svým nástupcem, jeho druhorozený syn Břetislav měl získat Hradecký úděl, ovšem svému otci nepřinášel mnoho radosti. Když byl v roce 1087 pověřen ostrahou hranic proti Sasům, nechal se překvapit a většina družiny zahynula. Když později musel jeho otec řešit spor s bratrem Konrádem I. Brněnským, údělným knížetem brněnského údělu, vystupoval Břetislav nejdříve na otcově straně. Ve chvíli nejvyšší, když král Vratislav II. táhl proti Konrádovi na Moravu, se ale Břetislav postavil proti svému otci. K samotnému střetu Vratislava a Konráda I. tak kvůli vzpouře v královském vojsku nedošlo. Nepříznivá situace donutila Vratislava II. se stáhnout. Spory se nakonec utišily tím, že Vratislav ustanovil dle stařešinského řádu za svého nástupce Konráda I., zatímco syn Břetislav utekl před otcovým hněvem za hranice.
Tam se k němu jistě v roce 1092 donesla zpráva, že jeho otec v polovině ledna zemřel po pádu z koně. Na knížecí stolec tak usedl Konrád I. Brněnský. Ten ovšem vládl ani ne rok, jelikož už v září toho roku zemřel. Tehdy konečně přišla chvíle pro Břetislava, který usedl na pražský knížecí stolec jako kníže Břetislav II.
Během své vlády se spíše neslavně proslavil, jako rázný, krutý a absolutistický vládce. Neangažoval se pouze na politickém poli, ale také v náboženské sféře. V roce 1094 zakázal pohanství, které bylo stále vyznáváno, především mezi prostými lidmi. Posvátné stromy a háje byly vysekávány a páleny.
Neslavně se Břetislav II. proslavil i v roce 1096, kdy českými zeměmi prošli účastníci 1. křížové výpravy a došlo k protižidovským pogromům. Následně kníže zkonfiskoval majetky židům emigrujícím do Polska, kteří tam odcházeli z důvodu pogromů páchaných v Praze, kde jim byl zabavován majetek, byli vražděni či násilně křtěni.
Při obsazování biskupského stolce neváhal hledat v cizině. Tato volba však ztrácela širší podporu. Břetislav II. tak spoléhal především na svou moc a vůli, kterou se snažil tvrdě prosazovat, což jistě vedlo ke značné nevoli v řadách velmožů. Členy knížecí družiny jeho absolutistické vládnutí jistě velice dráždilo. O co více, když si kníže dovolil vyhnat představitele rodu Vršovců, kteří v předchozích letech stáli vždy po boku knížete a měli velice silné postavení. To vše si jistě neslo za následek skrytý odpor a vrůstající chuť odplaty.
Tuto pachuť jistě posílil odsuzovaný krok, ke kterému se Břetislav odhodlal na Velikonoce roku 1099 na dvorském sjezdu v Řezně. Svého mladšího bratra Bořivoje označil za svého dědice a nástupce. Ovšem stalo se tak, aniž by byl Bořivoj předtím zvolen domácí šlechtou, která by ho prohlásila za právoplatného nástupce. Tento akt porušoval nejen výsady české šlechty, ale také starý stařešinský řád, podle kterého byl na knížecí stolec volen nejstarší z rodu Přemyslovců, což Bořivoj nesplňoval. Přesto zde Břetislav požádal císaře Jindřicha IV., aby Bořivojovi udělil Čechy v léno. Císař žádosti vyhověl a vliv Říše na české země opět zesílil na dalších téměř 100 let.
Břetislav si skutečnost porušení senoriátu uvědomoval. Po návrtu do českých zemí nastalo napjaté období. Aby Břetislav uhájil nástupnictví svého bratra, vytáhl na Moravu a v roce 1099 ji dobyl. Moravská údělná knížata, Litold a jeho bratr Oldřich, který byl nejstarším z rodu a tudíž měl právo na nástupnictví, byli nuceni k útěku za hranice. Moravské úděly prozatím obsadil bratr Bořivoj.
Břetislav II. tak po dlouhých letech zcela změnil řád a fungování v českém státu dle své vůle. Zle se přičinil jak na adresu prostého lidu, Židů, vlastní rodiny tak také šlechty. Právě zde se dostáváme do onoho roku 1100. Kníže Břetislav využíval vedle pražského hradu i další knížecí sídla, hradiště a dvorce. Velice populární byl přemyslovský lovecký hvozd, jehož centrem byl dvorec Zbečno. Okolní lovecký revír skýtal mnoho možností pro Břetislavovu loveckou vášeň, kterou rozvíjeli všichni příslušníci přemyslovského rodu.
20. prosince roku 1100 se kníže Břetislav II. vrací z jednoho ze svých tradičních lovů zpět na svůj panský dvorec ve Zbečně. Jeho družinu tvoří nejvěrnější druhové, vojáci, dvořané a příslušníci šlechty. Již dávno se v knížecím okolí nepohybují příslušníci rodu Vršovců, jak tomu bylo dříve. Kníže se se svou družinou blíží ke dvorci, když najednou ze křoví vyskočí muž s bodnou zbraní a knížete, sedícího na koni, probodne. Je pravděpodobné, že se jednalo o příslušníka zapuzených Vršovců, nebo některého z řad nespokojených šlechtických rodů.
Kníže samotnou chvíli atentátu s velkými těžkostmi přestál. Byl dovezen na dvorec do Zbečna. Jeho zranění byla ovšem těžká, neslučitelná se životem. Kníže tak umírá o dva dny později, 22. prosince. Po jeho smrti nastupuje jeho bratr jako kníže Bořivoj II. Tím nastává doba další dynastické krize, která potrvá téměř jednoho století až do nástupu Přemysla Otakara I. v roce 1197.
Související
29. listopadu 2019 9:59
8. září 2018 7:10
12. srpna 2018 20:13
8. srpna 2018 10:23
27. června 2018 13:29
23. května 2018 21:47
