Ráno ve sprše, na dálnici v autě při zácpě, při běhu parkem: snad každý člověk už zažil, že si v takovýchto situacích povídá sám pro sebe, ať už nahlas, nebo jenom v duchu. Prostě trpí samomluvou. Ale jsme blázni? V žádném případě, říkají psychologové.
Už malé děti si švitoří celé dny jen pro sebe, reflektují podněty z okolí. Dospělí vedou stejné monology, někdy nahlas, někdy potichu – v duchu. Formulují si tak své myšlenky, tvrdí psychologové.
Nejčastěji trpí samomluvou singles, tedy lidé, kteří žijí sami, a jedináčci. Často jim to vyplňuje mezeru – chybějící kontakt s někým. Často také mluví se svými domácími mazlíčky – není výjimkou, že si nahlas povídají s kočkou či pejskem.
„Tito lidé se prostě cítí osamoceni, chtějí s někým navázat kontakt. Mluví proto se zvířaty, vedou pro sebe fiktivní dialog s nějakou televizní postavou, oblíbeným hercem. Při tomto hovoru – samomluvě – se v jejich mozku aktivují stejné oblasti jako při skutečném rozhovoru," říká psycholožka Corinna Reichl z univerzity v Heidelbergu.
Samomluva není nebezpečná a v „rozumném" rozsahu nemůže škodit zdraví ani nedělá z lidí blázny. Naopak si tím lidé v hlavě třídí myšlenky, připraví se tak například na rozhodující poradu, nepříjemný pohovor a podobně. Rovněž se tímto způsobem lidé podrobují kritice – sebe sama – laicky řečeno – vynadají si, že něco udělali špatně, zachovali se nehezky atd.
Ale vědci varují - ve spojení s velkou osamoceností nebo samotou může být rizikovým faktorem. Kdo je sám a stále si mluví pro sebe, pocit samoty tím ještě posiluje a může to mít neblahé následky na psychiku. Zejména pro lidi s depresemi nebo pocity strachu.
Témata: psychiatrie, zdraví, lidé
Související
10. listopadu 2021 15:15
22. srpna 2021 9:03
29. září 2020 9:45
10. září 2020 15:20
7. září 2020 12:42
25. srpna 2020 9:53
