Leonardo da Vinci patří mezi nejznámější umělce, ale jeho záběr byl podstatně širší. Byl to opravdový ideál renesančního člověka – vzdělaný, novátorský, s univerzálními zájmy, nebojící se pro vědění překročit i církevní zákony. A hlavně ve všem, na co sáhl byl prakticky geniální. Rozhodně to platí o jeho představivosti, protože jeho nápady předběhly svou dobu nejen o desetiletí, ale rovnou o celá staletí.
Pokud se ale podíváme na důvody, které ho vedly k těm fenomenálním objevům, zjistíme, že poměrně často byly zcela přízemní. Mnohokráte se skrze odvážné vynálezy snažil najít štědrého patrona, který by mu za jeho služby platil. V momentě kdy ho našel, neměl příliš mnoho morálních zábran a následoval motto: „koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“ Proto mu nebyly cizí ani obléhací stroje, i když válčení nijak neholdoval. Dokonce mu nebylo ani proti srsti nabídnout své služby Osmanskému sultánovi, který byl mnohými jeho současníky považován za největší hrozbu pro křesťanský svět.
Leonardovým velkým snem bylo vznést člověka do vzduchu. Létání ho zcela fascinovalo a aby dosáhl svých cílů neváhal strávit nekonečné hodiny pozorováním a studiem ptačího letu, který chtěl napodobit. Důkazem této posedlosti je kodex o létání ptáků, který je plný kreseb jednotlivých letových fází u ptactva. Zpočátku se snažil napodobit klasické zpěvné ptáky, ale po delší době si uvědomil, že vhodnější bude jiný styl letu, a to ten netopýří.
A podle toho také postupoval, dochovaly se nám skici jeho létajícího stroje, jakési variace na rogalo. Ale to nebyl jediný směr, kterým se Leonardo vydal, dochovaly se i náčrty stroje, který měl člověka vynést do vzduchu za pomocí velké vrtule, tedy jakéhosi předchůdce vrtulníku či helikoptéry. A protože věděl, že udržet se ve vzduchu nebude patrně jednoduché, tak vmyslel i důmyslný záchranný prostředek pro padaní z velké výšky – plachtu kterou člověk při pádu nad sebou rozprostře. Jinými slovy padák. Aby mohl vůbec uvažovat o létání potřeboval znát směr větru (anemoskop), sílu větru (anemometr) a musel mít nástroj na kontrolu polohy při letu (inklinometr). Leonardo nechtěl ale pro člověka dobýt jen vzduch ale i vodu, a tak navrhl i důmyslný oblek pro pobyt pod vodou připomínající potápěčské skafandry.
Když se po vyhnání z Florencie ucházel o přízeň benátského Ludovica il Mora, snažil se ho uchvátit popisem nejrůznějších strojů na obranu i dobývání opevněných měst. A Leonardo nemluvil na prázdno, známe jeho obří kuši, klastrovou bombu, 33 hlavňové dělo, ze kterého se dalo střílet a zároveň ho i nabíjet nebo jeho menší a pohyblivější 3 hlavňovou verzi. To ale mluvíme pouze o inovacích již známých strojů, ale u toho Leonardo rozhodně nezůstal. A tak přichází s předchůdcem tanku, jehož hlavním účelem bylo prorazit linii protivníka. Do toho průlomu se měli vrhnout vojáci následující tank. Pro případ nedostatku ochotných vojáků zase vymyslel mechanického rytíře, který se pohyboval pomocí důmyslné soustavy pák, ozubených kol a závaží. Pomýšlel i na logistiku a pro milánského vévodu Sforzu vymyslel důmyslný skládací most, která se dal rychle postavit a po přechodu zase sbalit a použít na jiném místě.
Pro sultána Bajezida navrhl most přes Istanbulskou zátoku Zlatý roh, který měl měřit 220metrů, ale projekt nakonec nebyl uskutečněn, protože ani sultán nevěřil, že je něco takového v lidských silách. Rovněž navrhl plán kanálu, který měl odklonit tok řeky Arno. S tím souvisí i jeho návrh na vylepšení vodních pump. O tom, že Leonardo nebyl žádný troškař, svědčí i jeho představa ideálního města ve kterém spojuje své umělecké, inženýrské a architektonické přednosti. Protože byl i všestranným umělcem, tak vylepšil nebo vymyslel i řadu hudebních nástrojů.
Vzhledem k tomu, že Leonardovy nápady a plány byly opravdu velkolepé a velmi novotářské, jen málokterý z nich byl uskutečněn za jeho života. To samozřejmě probouzí zvědavost i dnešních vědců, kteří se pokusili některé jeho nápady uvést v život za pomocí dobových materiálů a natočit o tom dokument. Některé vynálezy opravdu fungovaly, jiné ale nedopadly podle představ. Patrně nejúspěšnější je návrh mostu, původně určeného pro tureckého sultána, který byl skutečně postaven v Norsku, byť ani ten nedosahuje rozměrů, jaké zamýšlel Leonardo. Jak je vidět, Leonardo da Vinci opravdu předběhl svou dobu, ale místy ho jeho představivost zavedla na scestí. I když kdo ví, třeba nepřeběhl jenom svou dobu, ale i tu naši.
Témata: Leonardo da Vinci, architektura, objev
Související
29. dubna 2019 20:20
10. března 2019 12:12
6. prosince 2018 22:14
19. října 2018 20:14
1. října 2017 11:34
