Mysteriózní spontánní samovznícení: Může člověk začít hořet sám od sebe?

Svědci neštěstí ženě ihned přispěchali na pomoc a bundami se snažili plameny co nejrychleji uhasit. Než se jim to ale podařilo, žena utrpěla vážné popáleniny. Záchranáři ji převezli do nemocnice, odkud musela být letecky transportována popáleninovou kliniku do Lübecku.

Žena pravděpodobně prodělala tzv. spontánní samovznícení. Tak se nazývá moment, kdy lidské tělo pohltí plameny bez zjevného vnějšího zdroje zapálení. Je ale něco takového možné?

Případy samovznícení jsou většinou popisovány tak, že oběť jednoduše vzplane a následně rychle uhoří. Britský vědec, profesor Brian J. Ford, tvrdí, že se první takový popsaný případ datuje již do roku 1470, věda ale doposud vzplanutí lidského těla bez vnějšího tepelného zdroje v zásadě odmítala. 

V širší známost však tento fenomén vstoupil až s románem Ponurý dům (1852 – 1853), který napsal anglický spisovatel Charles Dickens. Ten použil samovznícení jako prostředek k zabití postavy z románu jménem Krook. Poté, co se na něj snesla vlna kritiky, že si vymýšlí, poukázal Dickens na tři desítky případů v historii, které si při svém průzkumu našel. Případy však najdeme i v poměrně nedávné minulosti.

Například v roce 2010 v Irsku zemřel senior Michael Faherty (76) a koroner tehdy konstatoval smrt samovznícením. Jeho tělo utrpělo extrémní popáleniny a byl nalezen v pokoji poblíž krbu. Zvláštní však je, že zbytek místnosti byl takřka nepoškozen.

Profesor Ford přichází s teorií, že příčinou samovznícení může být nahromadění acetonu v těle. To je přitom typické nejen pro alkoholiky, ale zároveň třeba pacienty trpící cukrovkou. Svou tezi si hodlá ověřit na experimentech s vepři, kteří mají velmi podobnou genetickou stavbu jako člověk.

Lidské tělo je tvořené zejména vodou a jediné skutečně hořlavé látky na něm jsou tuk, tkáň a metanový plyn. Pravděpodobnost, že by něco způsobilo samovznícení je tak mizivá. Mnoho vědců tvrdí, že za „samovznícením“ stojí neidentifikovatelný zdroj, jako například zápalka či cigareta, po kterém pak nezůstane žádná stopa.

V minulosti byly zdokumentovány případy, kdy něco samo od sebe vzplálo. Hromada hadrů špinavých od oleje uložená v kyblíku – díky kyslíku přítomnému ve vzduchu se postupně zvýšila jejich vnitřní teplota natolik, aby olej začal hořet. Dalším případem jsou kupky sena. Pokud leží dostatečně dlouho na to, aby se začaly rozkládat, bakterie které za rozkladem stojí mohou vygenerovat dostatek tepla na to, aby seno vzplanulo. U lidského těla jsou však podobné podmínky jen těžko zopakovatelné.

Ti, kteří ve fenomén samovznícení věří naopak poukazují na fakt, že aby lidské tělo shořelo „na prach“, musí dosáhnout alespoň teploty 3000 °C. Je tak velmi zvláštní, že okolní nábytek by nebyl nijak ovlivněn.

Dále pro jeho existenci hovoří fakt, že ne všechny jeho oběti úplně uhoří či zemřou. Mnoho lidí tvrdí, že se jim objevily podivné popáleniny na těle, aniž by se o něco doopravdy spálili. Jiní popisují, že jim z těla stoupá kouř aniž by byl kdekoliv poblíž oheň.

Témata:  lidé,  požáry