Včera právě uběhlo 200 let od narození německého filozofa Karla Marxe. V našich krajích je Marx nerozlučně spjat s komunismem jako jeden z jeho otců zakladatelů. Jaký však ve skutečnosti Marx byl?
Karel Marx se narodil 5. května 1818 v německém Trevíru do rodiny právníka. Jeho děd i praděd byli rabíni. Karlův otec však z profesních a praktických důvodů konvertoval na luteránství. Překvapivě později v Marxových pracích budou židé často silně kritizováni jako původci kapitalismu. Někdy je tato kritika až silně antisemitská.
Na otcovo přání v Bonnu studoval práva. Na nich však vydržel jen rok. Poté odešel do Berlína studovat historii a filozofii. Především jej zaujala filozofie Georga Wilhelma Friedricha Hegela. Ten jako první přišel s tezí o občanské společnosti jako základu státu. Jeho filozofii pak mladý Marx chtěl postavit „z hlavy na nohy.“
Po studiu se Marx v roce 1843 oženil s mladou šlechtičnou Jenny von Westphalen, se kterou měl sedm děti. Jen tři z dětí se však dožily dospělosti. O rok dříve se Marx seznámil i s další osobou, která jej bude provázet po zbytek života – Bedřichem Engelsem, synem bohatého majitele textilky.
Marx se postupně z anarchisty měnil v zastánce práv dělníků. V roce 1842 psal Rýnské noviny tak plamenné revoluční články, že je úřady raději zastavily. Marx pak v roce 1845 hledal útočiště v Belgii. Cestoval do Anglie a Francie a navazoval kontakty s podobně smýšlejícími soudruhy.
Nevedlo se mu na rozdíl od dělníků zle. Od Engelsea z od přátel z Pruska dostával značnou apanáž. Za práci pro noviny Vorwärts dostával plat 1800 tolarů ročně, což byl příjem dvou slezských tkalců za tři roky. Po otci zdědil 6000 franků, ze kterých měl 5000 věnovat na zbraně pro belgické dělníky. Důkazy však o tom chybí.
Roku 1847 vstoupil Marx s Engelsem Svazu spravedlivých. Roku 1848 vypukly po Evropě revoluce a Svaz spravedlnosti se přejmenoval na Komunistický svaz. Marx s Engelsem pak vedení pověřilo, aby pro svaz vypracovali program. Zrodil se Manifest Komunistické strany.
Začínal nesmrtelnými slovy „Evropou obchází strašidlo – strašidlo komunismu.“ V manifestu nejen nastínil Marx program komunistů, ale i svůj náhled na dějiny. Ty byly podle něj jen bojem mezi třídami utlačovatelů a utlačovaných. Otrokář proti otrokům, feudál proti poddaným a vrcholově buržoazie versus proletariát. Vše je vedeno „třídní nenávistí“.
Podle Marxe mají být veškeré výrobní prostředky zestátněny. Stejně tak má být zestátněna půda velkostatkářů, a renta z ní má být použita na státní výdaje. Na výtku, že chce zrušit osobní vlastnictví, Marx argumentuje, že 9 z 10 lidí stejně nic nemá, takže se jich to nijak nedotkne. Chce zakázat dědictví a zavést progresivní daň.
Překvapivě chce okamžitě zestátnit majetek exulantů a rebelů. Vedle toho by však zakázal práci dětí a zavedl všeobecné vzdělávání. Komunismus má být internacionální. Nikdo nemá být vyloučen. Spisek brzy obletěl svět.
Marx se doma zapojil do revoluce 1848. Když se do německého parlamentu odmítnou připojit slovanští obyvatelé rakouské říše, především Češi legendárním psaním Františka Palackého do Frankfurtu, Marx předvede jaký je ve skutečnosti internacionalista. V listech Neue Rheinische Zeitung napíše hysterický článek, který tvrdí, že Slované a především Češi zničili německou demokratickou revoluci.
„Teď víme, kde jsou nepřátelé revoluce – v Rusku a ve slovanských provinciích Rakouska,“ píše Marx, „Nesmiřitelný boj, válka až do posledního dechu proti Slovanům, zrádcům revoluce, vyhlazení, terorismus! Ne v zájmu Německa, nýbrž v zájmu revoluce. Tak skončily v přítomnosti a snad navždy snahy Slovanů v Německu o znovunabytí nezávislé národní existence. Umírající český národ podnikl poslední pokus, aby získal svou někdejší životaschopnost, pokus, jehož marnost dokázala, že Čechy, i když někteří z jejich obyvatel budou nějaké to století mluvit neněmeckou řečí, nemohou od té doby existovat jinak než jako součást Německa.“ Jak dnes již víme, Marx se naštěstí mýlil.
Sám Marx se po porážce revoluce ocitl na útěku. Nejdříve se ocitl v Paříži. Po měsíci se však dozvěděl, že jej chtějí deportovat do Bretaně, a proto prchl do Londýna, kde na podzim 1848 zakotvil natrvalo. Marx se ocitl ve finanční nouzi.
Díky vlastním potížím jej nemohl podporovat ani přítel Engels, který za ním do Anglie přesídlil. V roce 1850 to došlo tak daleko, že byl otec proletariátu vystěhován z luxusního bytu, a musel se přestěhovat do chudinské čtvrti v Soho. Poprvé poznal, jak se doopravdy žije dělníkům.
V roce 1851 měl pak mít Marx aférku se svoji služkou Helene Demuth, se kterou se mu narodil syn Frederick. Skandál zachránil Engels, když otcovství vzal na sebe. Chlapec však nakonec skončil v sirotčinci a později se z něj stal nástrojař.
Již v roce 1850 po pokusu bez vědomí vedení Komunistické strany se Marx a Engels pokusili založit její pobočku ve Franfurtu. Když se vše prozradilo, oba byli ze strany vyloučeni. Teprve v roce 1854, kdy začne psát pro jedny americké noviny, se jeho finanční situace stabilizuje. K velkému jmění přijde teprve v roce 1861.
Přítel Marx mu sežene rentu 350 liber, po matce zdědí 100 liber a celkově jeho příjmy budou v následujících letech dosahovat 1000 liber. To bylo dvacet dělnických platů. Konečně se mohl v klidu zapojit do dělnického hnutí.
V roce 1864 se podílel na založení První internacionály, kterou pak vedl. Ta se oficiálně jmenovala Mezinárodní asociace pracujících a měla koordinovat boj proletariátu na mezinárodní úrovni. Marxistů bylo málo a tak internacionála sdružovala i anarchisty.
To vytvářelo třenice. Anarchisté, na rozdíl od marxistů, kteří jej chtěli předat dělníkům, chtěli stát úplně zrušit. Michail Alexandrovič Bakunin o marxistech prohlásil, že pokud se chopí moci, budou stejně špatní jako buržoové. První internacionála se rozpadla roku 1876.
Roku 1867 vychází dílo, které mělo z Marxe udělat nesmrtelného. Kapitál. Je to rozbor tehdejšího stavu kapitalistické společnosti. Marx analyzuje výrobu, tvorbu peněz, lidskou práci, zboží. Tedy vytváří komplexní obraz tehdejší kapitalistické společnosti.
Zavádí termín „nadpráce“. Tedy kolik toho dělník musí nadpracovat, nad to kolik potřebuje, aby uživil svojí rodinu, pro kapitalistu. To vzbuzuje v mase „třídní nenávist“. Kniha je dnes spíše hodnocena jako obraz tehdejší doby než nadčasové dílo.
Marx stále zůstával aktivní na poli dělnického hnutí. Odmítal sociální demokraty. Podle něj byli až příliš nacionalističtí a málo radikální. Na konci 70. let 19. století se však prudce začal zhoršovat jeho zdravotní stav. Roku 1881 umírá jeho milovaná žena Jenny. Marx usilovně pracuje na druhém a třetím díle Kapitálu. Ty však již musí dokončit a vydat jeho přítel Engels. Karel Marx zemřel 14. března 1883 v Londýně.
Samotný marxismus se stal inspirací pro mnohé myslitele. Vedle Vladimíra Iljiče Lenina nebo Mao Ce-tunga a Pol Pota to byl i T. G. Masaryk. Jemu a jeho teoriím dokonce věnoval knihu Otázka sociální: základy marxismu filosofické a sociologické.
Marx měl nepochybně vliv na zlepšení podmínek pracující třídy a vznik moderního sociálního státu. Na druhou stranu se jeho myšlenky staly základem pro budování režimů, které s Marxovými ideály, který nikdy nebyl zastáncem tyranie a nedemokratických režimů, pramálo co společného. Nic to však nemění na tom, že beztřídní společnost je idea utopická.
Témata: Karl Marx, historie, komunismus
Související
25. května 2018 13:35
