Výsledky výzkumu publikoval časopis Plos Genetics. Jak uvádějí Arslan Zaidi a Mark Shriver z Pensylvánské univerzity, kteří analyzovali nosy populací z Afriky, jihovýchodní Asie a z Evropy, nejsou rozdíly spojeny jen s genetickými modifikacemi, podmiňuje je také životní prostředí.
Vědci měřili rozměry a formy nosů za pomoci 3D zobrazení. A spojili tyto charakteristiky s životním prostředím, v němž tyto populace žijí. Zejména jde o dvě okolnosti: vlhkost a teplotu.
Tuto souvislost vysledoval již skotský vědec Arthur Thomson, který zemřel v roce 1935. Pozoroval, že populace žijící v chladném a suchém klimatu mají tendenci mít delší a subtilnější nos, zatímco roztažené a silné nosy nacházíme ve vlhkých a teplých oblastech. Thomson dospěl ke svým závěrům na základě analýzy kostí a lebek, zatímco Arslam Zaidi a Mark Shriver studovali rysy nosů živých obyvatel.
Jejich výzkum potvrdil, že velké nosy jsou běžnější u populací žijících v teplých a vlhkých zónách, zatímco menší a užší jsou rozšířenější v suchém a chladném klimatu. Protože jednou z funkcí nosu je ohřívat a zvlhčovat vzduch, je k tomuto účelu vhodnější subtilnější nos, který je typický pro suché a chladné klima. Kdo ale nepotřebuje zvlhčovat a oteplovat vzduch, protože žije v teplých a vlhkých oblastech, má otevřenější nozdry.
Muži mívají nos větší než ženy, stejně jako je tomu u celého těla. To je prvek navíc, který se netýká jen anatomie, ale také estetiky. Osoba s pěkným nosem může být sexuálně přitažlivá a může být vybrána jako partner pro reprodukci.
