Propaganda měla málokdy sloužit dobru. Během válek se používala k manipulaci s obyvatelstvem a v některých zemích, převážně těch kde funguje komunistický režim, tak funguje dodnes. Jak to ale vypadá, když se propaganda tvůrcům vymkne z rukou?
V roce 1959 byly americko-kubánské vztahy velmi vyostřené. Kuba se rozhodla vyrobit anti-americký film, který by fungoval jako stěžejní bod komunistické propagandy a SSSR souhlasilo s jeho financováním.
Film Soy Cuba (Já jsem Kuba) šel do kin v roce 1964 a stal se okamžitým hitem. Režisér chtěl vyzdvihnout skvělý kubánský režim oproti opovrženíhodným dekadentním americkým turistům.
Nedomyslel ale jednu věc. Bídu, v jaké obyvatelé Kuby žijí. Ač se snažil vykreslit Spojené státy jako upadající zemi, dosáhl přesného opaku.
Pro obyvatele žijící v komunistickém režimu totiž obrázky z amerického života působili fascinujícím způsobem a začali jej obdivovat. Namísto odstrašujícího příkladu se tak propaganda zvrhla v podnět k tomu, aby lidé začali prahnout po kooperaci s USA.
Snímek se tak stal národní ostudou a dalších 30 let chytal pouze prach v archivu. Až v roce 1995 jej pro nový svět objevili Martin Scorsese a Francis Ford Coppola. Při své druhé premiéře byl velmi dobře kriticky přijat.
Témata: Sovětský svaz, propaganda, Kuba, komunismus
Související
22. února 2025 21:09
11. srpna 2020 9:40
19. června 2020 14:08
7. května 2020 22:02
21. dubna 2020 21:55
