Ačkoliv již byly přísné bezpečnostní limity stanovené pro venkovní aktivity po havárii elektrárny Fukušima v roce 2011 zmírněny, obavy rodičů i několik let po katastrofě přetrvávají. Lidé se nezdržují venku pokud to není nezbytně nutné, čímž se snaží vyhnout zbytkové radiaci.
To ale negativně dopadá především na děti, které prakticky nevědí, co to znamená hrát si venku. A následky jejich permanentní uzavřenosti už propukly naplno. Děti slábnou, chybí jim koordinace, některé neumí dokonce ani jezdit na kole a projevují se i citové následky, varují oficiální pedagogičtí činitelé.
"Jsou tu děti, které jsou velmi ustrašené. Pokud cokoliv snědí, ptají se: 'A není v tom radiace?' a my je musíme ujistit, že je to v pořádku, že to mohou sníst," řekl agentuře Reuters Micuhiro Hiraguri, ředitel tamní školky.
Děti by si podle něj rady hráli venku. "Říkají, že by chtěli na pískovišti dělat bábovky. A my jim musíme říkat: 'Ne, je nám líto. Můžete si hrát na pískovišti, ale pouze uvnitř'," dodal.
Zemětřesení a tsunami způsobily 11. března 2011 sérii explozí a roztavení přehřátého jádra reaktoru. To zapřičinilo nejhorší jadernou katastrofu za posledních 25 let. Radiace zamořila zemědělské oblasti proslulé svou rýží, hovězím nebo broskvemi. Okolí ve vzdálenosti třicet kilometrů kolem elektrárny bylo prohlášeno za zakázanou zónu, což vyhnalo přibližně 160 000 lidí z domů.
