reklama

Od února roku 1916 zde proti sobě stály francouzské síly vedené maršálem Philippem Henrim Pétainem a německé jednotky generála Ericha von Falkenhayna.

Po deseti měsících urputných bojů se vítězství přiklonilo na stranu Francouzů. Ztráty na obou stranách ale byly nesmírné - u Verdunu padly statisíce mužů.

Podle představ německého velení měla být bitva u městečka v severovýchodní Francii rozhodujícím zlomem ve vývoji války na západní frontě a počátkem slavného vítězství. Generál Falkenhayn doufal, že masivním útokem na nejsilnější bod francouzské obranné linie, pevnost Verdun, během krátké doby svého nepřítele zlomí a vyčerpá.

Francouzi, pro které měl Verdun jako někdejší poslední bašta odporu v prusko-francouzské válce (1870 až 1871) i ohromný symbolický význam, se však bránili ze všech sil.

Vyčerpávající zákopové boje se vedly doslova o každý metr území, podle historiků ve skutečnosti nijak strategicky významného. Střety na tomto úseku fronty nakonec ukončila podzimní francouzská ofenzíva, při které vojáci ze země galského kohouta dobyli zpět své výchozí pozice. Pétainova armáda tím zachránila Francii, obě strany však dohromady ztratily přes 700.000 vojáků.

Krajina u Verdunu byla totálně zničena a stopy války nese dodnes. Všude jsou i dnes vidět krátery po vybuchlých granátech zarostlé trávou, hlavně v okolí pevnosti Fort de Vaux. V blízkosti Verdunu se nachází několik obrovských hřbitovů. Na jednom z nich stojí vysoká socha ženy s tragickou tváří, která si klade prst na němá ústa, a na úpatí sochy ční nápis: „Buďte tiše, hrdinové odpočívají“.

reklama