reklama

Erupce Vesuvu, jejíž zkázu do detailů popsal jeden z přeživších Gaius Plinius mladší, téměř před 2000 lety pohřbila pod nánosy popela kromě Herculanea i známější Pompeje a osady Stabie a Oplontis.

Obyvatele zastihla katastrofa nepřipravené a mnoho z nich zatuhlý popel věrně zachytil v posledních okamžicích jejich života. Pozůstatky muže, který byl pravděpodobně hlídačem ve svatyni, objevili archeologové v Herculaneu již v 60. letech. Informuje o tom list The Guardian.

Tým vedený forenzním antropologem Pierem Paolem Petronem z neapolské univerzity zjistil, že mozková tkáň hlídače se proměnila ve sklo (takzvaný proces vitrifikace) působením teploty až 520 stupňů. Její hodnotu vědci určili na základě kusu spáleného dřeva ležícího opodál. "(Nalezené černé úlomky) naznačují, že extrémní sálavé teplo dokázalo zapálit tuk v lidském těle a odpařit měkké tkáně," uvádí vědci ve studii.

K vitrifikaci přispěl také prudký pokles teploty, který po návalu extrémního sálavého horka následoval.

Mozkovou tkáň člověka se podaří nalézt jen zřídkakdy a když už, má většinou hladkou a mýdlovitou konzistenci, popisují vědci v odborném časopise New England Journal of Medicine. Výslednou hmotu lze srovnat například s nálezy u lidí, kteří zemřeli při bombardování Drážďan nebo Hamburku za druhé světové války.

Loading...

0 komentářů Napište svůj názor

reklama