reklama

Nadpraporčík a výcvikový instruktor 4. pluku dragounů v Mourmelon Pierre Chanal by se hodil na náborový plakát každé armády. Voják, oceněný za své služby během mise OSN v Libanonu 1977 medailí za hrdinství. Muž skvělé kondice, který si každý den ráno jen tak pro zahřátí zaběhal patnáctikilometrovou trasu, byl mistr v bojových uměních a miloval střelbu. Důstojníci jej milovali a dávali ostatním vojákům za příklad. Označovali ho za „archetyp válečníka a muže z oceli“. I jeho záliby byly mužné: parašutismus a létání na ultralightu.

I jeho jednotka byla dávána za vzor. Elitní útvar se špičkovou pověstí a výcvikem. Nikdo se tedy nedivil, že mnozí vojáci tlak neunesli a dezertovali. Tedy armáda zmizení vojáku vždy označila za dezerci. Bylo to jednodušší než zahájit vyšetřování kvůli zmizení mladých mužů. Mladí branci přicházeli a odcházeli. Nikdo se tím nezabýval. Mezi léty 1980 a 1982 zmizelo pět vojáků a dva civilní zaměstnanci. A blízké dálnici RN 77 do roku 1988 zmizelo asi deset stopařů. O ty s ovšem už vůbec nikdo nestaral. Tělo jednoho brance bylo v roce 1982 nalezeno v lesíku nedaleko základny. O pět let později byl nalezen v mělkém hrobě i irský stopař Trevor O'Keeffe. Jejich případy si však nikdo nespojoval.

Bylo večer 9. srpna 1987, když četníci z Saône-et-Loire narazili na opuštěné cestě na zelenou dodávku Volkswagen. V oblasti se tehdy chystala stavba tratě pro rychlovlaky TGV, kterou se ekologičtí aktivisté snažili sabotovat, a tak byla policie zvláště bdělá. Po zabušení na dveře dodávky se z ní vymotal neupravený a zjevně nervózní muž. Ten se četníkům identifikoval jako nadpraporčík Pierre Chanal.

Co tam dělal? Prý se rozhodl trochu cestovat a poznávat a místo na konci cesty mezi odpadky se mu zalíbilo k přenocování. V tu chvíli někdo začal zevnitř bušit na bok dodávky. Chanal měl připravenou výmluvu. Prý měl s sebou bratrance, a ten ze spaní kope. Četníci se nenechali odradit a dodávku otevřeli. Byl v ní svázaný a do deky zabalený mladý muž!

O rozvázání se ukázalo, že se jednalo o maďarského dvacetiletého stopaře Palázse Falvaye. Tomu zastavil Chanal noc před tím, přemohl ho, svázal ho a od té doby znásilňoval. Vzorný voják byl okamžitě zatčen. Prohlídka vozidla byla šokující! Vedle umělé vagíny, slušné sbírky vibrátoru a gay porna, včetně amatérských filmů v hlavní roli s nadpraporčíkem. četníci našli i trenýrky „Made in Britain“, které, jak se později ukázalo, patřili Trevoru O'Keeffemu.

Teprve v tu chvíli se začali úřady zajímat, kdo vlastně nadpraporčík Chanal byl. Narodil se v roce 1949 do rodiny násilníka, alkoholika a sexuálního maniaka. Chanal si ani nepamatoval kolik měl sourozenců. Prý mezi šestnácti až dvaceti! Školní docházku dokončil ve třinácti, chvíli se učil na cukráře, ale nakonec nastoupil do továrny a v osmnácti narukoval. V armádě se našel a stoupal v kariérním žebříčku.

Vedle toho žil bohatým nočním životem, kdy navštěvoval gay bary a diskotéky, a vyhledával vztahy na jednu noc. Podle svých milenců byl sadistický a dominantní. Byl náruživý a rád své milence mučil a ponižoval. Většina se jich ho začalo bát a stranit se mu. Rozjelo se vyšetřování. Brzy se ukázalo, že Chanal všechny zmizelé vojáky a civilní zaměstnance znal. Důkazy však chyběly, a roku 1990 byl Chanal odsouzen na deset let pouze za únos a znásilnění maďarského stopaře.

Vyšetřování sice běželo, ale proměnilo se ve frašku. Chanal mlčel jak hrob. Choval se jako válečný zajatec. Vyšetřovatelům neustále opakoval své jméno, hodnost a služební číslo. Armáda nespolupracovala, mizely důkazy a mnohé byly znehodnoceny nebo ignorovány. O'Keeffe byl například svázán a uškrcen ve stylu francouzských speciálních jednotek, a navíc jejich lanem. To se však ztratilo. Na případu se vystřídalo jedenáct vyšetřujících soudců. Nikdo s „fantomem z Mourmelon“ nechtěl nic mít. Roku 1995 byl po odpykání poloviny trestu Chanal dokonce propuštěn. Žil u jedné ze svých sester, ale byl stále pod dohledem.

Teprve v roce 1996 policii napadlo odebrat DNA vzorky z Chanalovy dodávky. A to konečně vedlo k průlomu. Vedle DNA irského turisty bylo nalezeno i DNA dvou zmizelých vojáků.  Vyšetřování se konečně dokodrcá do konce roku 2000 a v roce 2001 je Chanal opět zatčen a začne soud. Chanal nespolupracuje a bouří se. Drží hladovku a několikrát se pokouší o sebevraždu.

Dne 15. října 2003 se mu podaří břitem z jednorázového holícího strojku přetnout si levou stehenní tepnu. I přes rychlou pomoc umírá. Vztek a zoufalost pozůstalých je nezměrná. Vrah si tajemství osudu a míst posledního odpočinku jejich synů a počet svých obětí, kterých bylo podle nejnižších odhadů osm, ale i mohlo jich být až sedmnáct, odnesl do hrobu, a to do velké míry i díky liknavosti úřadů. Roku 2005 to uzná i Vrchní soud Francie. Rozsudek je tak hořkou tečkou za řáděním šíleného vojáka.

Loading...

0 komentářů Napište svůj názor

reklama