Boj v Turecku se brzy přesune do nové fáze, varuje odborník

Boj o novou ústavu

Waters konstatuje, že s ohledem na události z předminulého minulého, kdy parlament v Ankarě bombardovala proudová letadla a tanky zablokovaly mosty v Istanbulu, měl stejnou otázku položit také vojákům. Turecké ozbrojené síly se pokusily svrhnout vládu popáté za posledních šest desetiletí, přičemž stejně jako v předchozích případech deklarovaly, že brání sekulární ústavní pořádek, připomíná odborník. Dodává, že tentokrát poprvé převrat selhal a to díky vzdornému prezidentovi, který svolal lidi do ulic přes svůj iPhone.   

"Puč byl poražen, nyní začíná válka," konstatuje Waters. Uvádí, že prezident Recep Tayyip Erdogan provedl desetitisícové čistky v armádě, justici a úřednictvu a vyhlásil výjimečný stav. Boj se brzy přesune do nové fáze, předvídá profesor. Očekává, že půjde o novou ústavu, po níž Erdoganova Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) dlouho touží, přičemž ústavní reforma by měla vzbuzovat obavy u přítel turecké demokracie, kteří by proti ní měli vystoupit.  

Klíčovými body reformy prosazované AKP jsou podle experta nahrazení parlamentního systému silným prezidentem a více prostoru pro islám v sekulárním státu, který založil Kemal Atatürk. Oba cíle znepokojují liberály, kteří se Erdogana i islámu bojí, vysvětluje Waters. Soudí však, že ačkoliv je jejich strach z Erdoganových protidemokratických impulzů oprávněný, mýlí se, pokud považují za hrozbu pro demokracii muslimskou orientaci AKP. "Pro většinu Turků není veřejná oddanost a lidová demokracie v protikladu," píše odborník. Míní, že výzvou ústavní reformy není jen nastolení autokracie, ale zničení představy, že se nadá věřit vlastnímu lidu.

Většina islámské agendy AKP je slučitelná s humánní společností, deklaruje profesor. Konstatuje, že lidská práva nikterak nebrání státu, aby nastavil roli náboženství ve veřejné sféře, vyučoval náboženství na školách a podporoval výstavbu chrámů, jak AKP činí, či určil oficiální náboženství, což ale AKP neudělala. Podle experta existují verze islámu neslučitelné se základními lidskými právy - jakou prosazuje například Islámský stát - ale AKP nenavrhuje nic podobného.       

"Pravdou je, že zpochybňování sekularismu je důsledkem demokracie," pokračuje Waters. Poukazuje, že parlamentní frakci AKP chybí jen 13 hlasů k uspořádání tzv. ústavního referenda, přičemž pokud Erdogan vyhlásí předčasné volby, může získat ústavní většinu a konstituci změnit přímo. Pokud se tak stane, můžeme kritizovat rozhodnutí voličů, ale musíme uznat jeho platnost, deklaruje profesor.     

Při vyjednávání o nové ústavě existuje prostor pro vyjednávání, soudí odborník. Podotýká, že i mnoho zapálených muslimských stoupenců AKP má problém s Erdoganovým autoritářstvím. Opozice by tak podle Waterse měla s těmito lidmi hledat společnou řeč a Erdogana podrobit zkoušce: vyměnit větší prostor pro náboženství za zachování klíčové role parlamentu.       

Respektujme demokracii

Mnoho sekulárních Turku a mnoho lidí na Západě však potřebu kompromisu neuznává, kritizuje právník. Tyto kruhy se podle něj drží sekulární ústavy tak rigidně, že odpírají svým spoluobčanům legitimní právo na změnu systému, jakoby snad turecké sekulární principy existovaly někde mimo politiku a byly nezávislé na vůli tureckého lidu.

"Ačkoliv se liberálové bojí, že lidem bude vnucováno náboženství, historické riziko v Turecku je opačné, tedy že stát prosazuje sekularismus," soudí Waters. Připomíná, že stát zakázal ženám nosit šátky na univerzitách a když kupříkladu vláda AKP na prezidenta navrhla v roce 2007 zapáleného muslima, armáda zasáhla. Sekularismus v Turecku tak podle profesora nikdy nebyl skutečně demokratický a právě za tureckým sekularismem stojí myšlenka puče.     

Pokud se tedy bojíme autoritářství, nesmíme se zaměřovat pouze na Erdogana, nýbrž na všechny, kdo odmítají demokratické procesy, píše odborník. Poukazuje, že vůdci pučistů deklarovali, že se snaží podpořit demokracii svržením lidem zvoleného lídra. To je dle Waterse stejná situace, jako kdyby po blížících se prezidentských volbách v USA vyjely do ulic tanky. "Je jedno, jak moc si myslíte, že je špatný Donald Trump či Hillary Clintonová, tohle by bylo horší. Ať uznáváme jakékoliv jiné hodnoty, ceníme si demokratického procesu," dodává.     

Cenit bychom si jí měli dle experta i v jiných zemích. "AKP nikdy nebyla ukázkovým dítětem vykastrované muslimské demokracie a zároveň nyní není Muslimským bratrstvem," vysvětluje Waters. Dodává, že jde o komplexní, zbožné, lidové hnutí, které vyhrálo volby, protože se obrátilo na miliony Turků, kteří dlouho nesouhlasí se starým systémem, z hospodářského i duchovního hlediska. Erdoganovo autoritářství je skutečnou hrozbou pro vládu práva, připouští profesor. Doplňuje však, že hrozbou rozhodně není turecká touha žít ve společnosti, která je reprezentuje a bere v potaz, včetně jejich víry.  

Nejen volby, ale i převraty mají své konsekvence, deklaruje expert. Míní, že Turci se nyní sjednotili v odporu proti vládě armády a ti, kdo si cení sekulární společnosti, by se měli zaměřit na vítězství, které jim dlouho uniká - vítězství ve volbách. "Dokud se jim to nepodaří, neprosadí a ani by neměli prosadit svou cestu," tvrdí profesor. Komentář uzavírá konstatováním, že právě toto je demokracie, jedna z univerzálních hodnot, kterou sekularisté i ostatní vysoce oceňují.    

Témata:  Turecko,  Recep Tayyip Erdogan,  Islám