Všichni muslimové chtějí zavést šaríu. Mezi islámem a islamismem je ale rozdíl, varuje filosof

Profesor univerzity v Sorbonně poukazuje na to, že ve Francii ani v žádné jiné evropské zemi neexistuje nic takového jako „muslimská komunita", která by tvořila jednotný celek, a už vůbec ne komunita, která by měla legální představitele. I to je podle něj důvod, proč francouzští muslimové zatím nevyšli do ulic na důkaz solidarity s oběťmi útoků a proti násilí Islámského státu.

„Muslimové ve Francii, bez ohledu na to, zda jsou či nejsou francouzské národnosti, jsou výrazně rozděleni podle zemí původu. Patří do různých malých bratrstev, která se liší i co do vztahu k náboženství. Jak imámové, tak i obyčejní věřící se dostávají do nesmírně obtížné situace, protože násilí, kterého se Islámský stát dopouští, a útoky, k nimž se hlásí, jsou naprosto stejné činy, jaké na počátku existence islámu páchal Mohamed a jeho následovníci. A Korán jasně říká, že Mohamed je „dobrým příkladem". Jak tedy mají muslimové vyjít do ulic a protiřečit sami sobě?" ptá se profesor pařížské Sorbony a mnichovské Ludwig Maxmilian Universität.

Nepopírá naopak, že mezi islámem a islamismem existuje dělící linie, ta se však podle něj týká pouze stupně angažovanosti a ne povahy náboženství. Islamisté i umírnění muslimové podle něj mají už 14 století jeden cíl. „Tím cílem je dobýt svět a podřídit ho islámskému právu. Různí se pouze výběrem prostředků, které k tomu mají sloužit. Umírnění mohou být nenápadnější a trpělivější, což se v dlouhodobé perspektivě může ukázat jako účinnější metoda. Skutečný rozdíl, na který se nesmí zapomínat, spočívá v oddělování islámu od konkrétních muslimů. Jejich postoje jsou totiž velmi různé a zachovávají odstup od islámu, který často dominoval v zemích jejich původu," vysvětluje francouzský filosof.

Novinářka, která rozhovor vedla, citovala imáma z Nice,. který po vraždě katolického kněze uvedl v rozhovoru pro italský deník „Il Giornale", že za útoky může francouzská laickost. „Vůbec mě to nepřekvapuje. Je to typické myšlení mnoha muslimů, ale i tzv. užitečných idiotů. Podle tohoto schématu, které se ovšem netýká pouze muslimů, je vina připisována vždycky druhým. V různých dobách a na různých místech tak za všechno mohli Židé, Američané, zednáři nebo jezuité. Násilí je tu definováno jako odpověď na předchozí násilí," vysvětluje Rémi Brague.

„Muslimové, kteří jsou uvědomělými vyznavači islámu, se musí cítit špatně v jiné společnosti. Podle islámského práva má muslim právo cestovat do zemí „nevěřících", ale nemá se v nich usídlovat. Pokud byla jeho země podmaněna jinověrci, jak se to stalo například ve Španělsku, na Balkánu nebo v Sýrii, muslim naopak emigrovat musí. Pokud z vlastní vůle přijel do nemuslimské země, tedy na místo, které koránské právo nazývá jako „dům války" bude vždy žít rozdvojeně, bude-li chtít zůstat věrný islámu," upozorňuje Rémi Brague.

Problémy spojené s integrací jsou podle profesora značné. Společnost se podle něj už do jisté míry začala probouzet. „Ale týká se to pouze intelektuálů, novinářů a politiků, tedy menšiny. Stále obtížnější je říkat, že to všechno, co se děje, nemá nic společného s islámem, který je náboženstvím lásky, tolerance a míru. Už dávno jsme přestali mluvit o asimilaci, která se ukázala nereálná. A nyní se ukazuje, že problémy jsou i s integrací," řekl v rozhovoru pro polský týdeník Gość Niedzielny. 

Témata:  Islám,  muslimové,  Francie