reklama

Studii vypracoval tým třinácti výzkumníků pod vedením ekonoma Ivána Martína z Evropského univerzitního institutu ve Florencii.

Analýza porovnává devět relativně bohatých původních členských zemí EU: Švédsko, Dánsko, Francii, Německo, Rakousko, Nizozemsko, Španělsko, Itálii a Británii. Závěr studie vede podle serveru deníku Der Standard k vystřízlivění, ale nikoliv k beznaději.

Nejambicióznější přístup k integraci uprchlíků uplatňují ve Švédsku, kde mezi lety 2000 a 2015 požádalo o azyl asi půl milionu lidí. Ve Švédsku může každý žadatel o azyl s prokázanou totožností od prvního dne pracovat, na rozdíl od Rakouska, kde jsou žadatelé o azyl z trhu práce prakticky vyloučeni.

Přesto i ve Švédsku našlo mezi lety 2013 a 2014 (novější údaje podle studie nejsou k dispozici) zaměstnání jen 450 žadatelů o azyl. Lidé s uznaným statusem uprchlíka využívají ve Švédsku pomoci dvouletého státního integračního programu. Ale i po konci tohoto programu získalo práci pouze 11 procent zúčastněných žen a 28 procent mužů, upozorňuje Der Standard.

Výzkumníci ale zdůrazňují, že zapojování migrantů na trh práce může být úspěšné a přínosné pro všechny. Dosavadní problémy v Evropě jsou způsobeny i přístupem přijímacích států. Například Británie ani Francie se o profesní integraci uprchlíků téměř vůbec nesnaží. Mnohé integrační programy jsou podfinancované a málo zaměřené na ženy.