Řecko plánuje velký krok proti uprchlíkům. Občané se bouří

Desetiletý Foual z Gazy je ctižádostivý polyglot, tedy ten, kdo ovládá více jazyků. U vchodu do Kara Tepe, druhého největšího uprchlického tábora na ostrově Lesbos, zdraví návštěvníky při vstupu v angličtině, němčině a španělštině. Umí také trochu turecky a řecky umí počítat skoro do dvaceti.

„Učím se sám," říká hrdě Foual. Nemá jinou možnost: v řeckých táborech neexistují žádné formální školy. Jako uprchlík v Libanonu navštěvoval tři roky základního vzdělání, ale protože před šesti měsíci přijel do Evropy, musel školu opustit.

Zeptejte se rodičů, proč se rozhodli podstoupit cestu přes Středozemní moře, a většina vám řekne, že riskují, aby zajistili lepší budoucnost pro své děti, píše ve své reportáži server Politico. Ale vzhledem k tomu, že balkánské v březnu uzavřely své hranice, tisíce uprchlických dětí zůstaly opuštěné v Řecku, kde mají velmi malý nebo žádný přístup ke vzdělání, navzdory tomu, že dosáhly břehů Evropy. Po celém světě žije odhadem 3,5 milionu dětí z uprchlických rodin, kteří nemají možnost chodit do školy.

Řecko chce dětské uprchlíky zapsat do tamních škol

Řecká vláda doufá, že se věci změní, když bude možné zapsat uprchlíky ve veřejných škol - za posledních sedm měsíců měly děti v táborech přístup pouze k příležitostným lekcím vedeným dobrovolníky. „Ve skutečnosti to není škola, jen třída," říká Foual o vzdělávacím projektu v Kara Tepe. Jeho starší sestra Melek (11) ho doplňuje: „Není to jako v Libanonu, kde jsme měli systém a osnovy. Tady je se učíme trochu řecky, trochu anglicky, jen jedna třída a hodina denně."

Lidskoprávní organizace už delší dobu varují, že tito dětští uprchlíci, kteří přicházejí o vzdělávání, jsou „ztracená generace". Problémy se týkají především asi 1,5 milionu dětí ze Sýrie, kteří žijí v sousedních státech, jako je Turecko, Jordánsko a Libanon. Ti nemají vůbec žádný přístup ke vzdělání, důsledkem čehož se u nich objevuje zvýšení počet dětské práce a uzavírání manželství ve velmi nízkém věku.

Program přemisťování jde pomalu, uprchlíci se v Ŕecku zdrží dlouhé měsíce

Průměrný dětský uprchlík žijící v Řecku podle nevládní organizace Save the Children do školy nechodí asi rok a půl. Pro tamní vládu zpočátku vzdělávání rozhodně nebyla priorita, úřady se snažily zajistit základní služby pro asi 60 tisíc žadatelů o azyl. Protože však registrace a programy na přemístění postupují hlemýždím tempem, je jasné, že desítky tisíc žadatelů o azyl zůstanou v Řecku delší dobu.

„Věci se mění každý týden, ale my předpokládáme, že tu chvíli zůstanou," říká Naoko Imoto, specialista na vzdělání z UNICEF. „Ve skutečnosti myslíme spíše v řádu let." V důsledku toho řecká vláda začala přijímat plány na dlouhou dobu. Ministerstvo školství doufá, že zapíše tisíce uprchlických dětí do řeckých škol, začít by se mělo na konci tohoto měsíce. Z 27 tisíc dětí uvízlých v Řecku je nejméně 18 tisíc ve školním věku.

Během školního roku by měly být tyto děti vzdělávány zvlášť od řeckých. Půjde o takzvané přípravné třídy, které se budou konat v odpoledních hodinách, celkem čtyři hodiny denně. Hodiny by měly být zaměřeny na řečtinu, angličtinu, matematiku a IT. Cílem jak vláda říká, je připravit studenty z uprchlických táborů tak, aby se mohli v příštím roce připojit k běžné třídě - a to buď v Řecku, nebo jinde v Evropě. Pro mladší děti by měly být otevírány školy přímo v táborech.

Rodiče řeckých dětí se bouří

I přesto, že se žadatelé o azyl zpočátku budou učil odděleně od řeckých dětí, plán u některých Řeků narazil. Asociace rodičů v řeckém městě Filippiada si stěžovala na plán a vyjádřila obavy z nemocí. Argumentuje tím, že jejich děti nemusí být schopny „koexistovat s dětmi migrantů". Podle sdružení rodičů mají uprchlické děti „odlišné vnímání role rodiny, postavení žen a náboženství od řeckých dětí, jejichž rodiče obětovali vše, aby svým dětem zajistily to nejlepší vzdělání."

Řecký ministr školství tuto stížnost smetl ze stolu,bouřit se však začalo i další město - Oresteiada, kde by měly děti uprchlíků navštěvovat tamní školu. Nikos Filis, ministr školství, říká, že integrace dětí uprchlíků bude „postupná" a že žáci budou před návštěvou veřejných škol naočkováni. „Z toho důvodu neexistuje k protestům rodičů žádný vážný důvod, jsou to jen předsudky," říká Filis.

I ve chvíli, kdy oficiální program vstoupí v platnost, většina provizorních škol v táborech skončí. I tak ale budou muset děti migrantů překonávat velké překážky. „Některé z nich nikdy nechodily do školy," říká Corien Tiemersma, holandská dobrovolnice, která učila angličtinu v táboře Malakasa severně od Atén, kde žije asi tisíc převážně afghánských uprchlíků. „A na začátku nebyli zvyklí ani sedět," vysvětluje.

Vzdělávání uprchlíků má přinést do jejich života stabilitu

Imoto z organizace UNICEF doufá, že formální vzdělání přinese stabilitu do života dětí žijících v zapomnění v Řecku. „Je urgentní, abychom tyto děti dostali do školy, aby měly vzdělání, ale také pocit normálnosti a naděje," říká. Dodal také, že se počítá s výcvikem uprchlíků, kteří byli ve svých domovských zemích učitelé, čímž mohou probíhat i hodiny, kde se budou děti učit svůj mateřský jazyk. To je něco, co řecké školy nemohou poskytnout.

V Nea Kavala, stanovém táboře severně od Soluně, uprchlíci a dobrovolníci pracují bok po boku v komunitním centru tábora. Mahmoud Mohammad, bývalý krejčí z většinově kurdské oblasti Sýrie Afrin, využívá své znalosti angličtiny a děti v táboře vyučuje. Škola, jak říká, „je největší úspěch v táboře." Pracuje společně s pěti dalšími lidmi, včetně Ragda, syrského učitele z Idlibu, který už čtyři měsíce učí děti arabštinu.

„Začal jsem dobrovolně, protože tady žije spousta dětí, které by měly jít do školy," říká Ragda. Přiznává, že to není vždy jednoduché. „Jsou tu i jezídové a kurdské děti, které nemluví arabsky, takže jsem je nejprve učil arabštinu."

Máme strach, že naše děti nebudou chodit do školy

Ale s omezenými zdroji a málo kvalifikovanými učiteli není škola v Nea Kavala schopna poskytnout formální vzdělání. Třídy fungují pouze dvě hodiny denně. „Chci studovat. V Sýrii jsem chodil do osmé třídy," říká Rewan, 15-letý uprchlík z Afrinu, který žije v Nea Kavala už šest měsíců. „Ale není tu žádná skutečná škola. Je to jen hodina denně a jazykové kurzy, a první stupeň zahrnuje všechny třídy od první do osmé," popisuje.

Amal Ismailová, kurdská žena z Aleppa, žije v táboře se svými dětmi, třemi dívkami a jedním chlapcem, kteří ztratily roky ze školní docházky; její 11-letý syn pracoval dva roky s jejím manželem v továrně na výrobu oblečení v tureckém Izmiru. Vzdělání jejich dětí byla její primární motivací pro nebezpečnou cestu do Řecka. V Nea Kavala žijí už sedm měsíců. „Žili jsme ve strachu v Sýrii," říká. „Mysleli jsme, že bychom v Evropě mohli žít bez strachu. Ale i tady se bojíme o naše děti. Máme strach, že nikdy nebudou chodit do školy a učit se," dodala.

Témata:  uprchlíci,  Řecko