reklama

"Jednou z kolébek moderního džihádismu nepřátelského k Západu, je Bosna a Hercegovina. Ano, čtete správně. Kdykoli mluvíme o radikálním islamismu, jeho podhoubí musíme hledat i v zemi od Česka vzdálené jen několik hodin cesty autem Abychom mohli najít příčinu celého problému, musíme se vrátit do první poloviny 90. let minulého století, kdy touto zemí zmítal nejrvavější konflikt v Evropě od skončení druhé světové války," trvdí Zdechovský.

Podle něj mají pravdu nejspíše ti, kteří tvrdí, že bosenská vláda problém zahraničních bojovníků během války i po jejím skončení přehlížela z důsledku jejího rozdělení a řešení desítek vlastních problémů od nezaměstnanosti počínaje, po růst nacionalismu v jednotlivých částech Bosny konče. O to horší pak byly důsledky, a zanedbání prý mělo bohužel dalekosáhlé dopady i na světové dění.

"Bosenští Muslimové (tj. Bosňáci) vstoupili do války velmi špatně vyzbrojeni. Většina původních zbraní v zemi totiž skončila v srbských rukou a Muslimové byli navíc oproti dalším stranám konfliktu silně znevýhodnění embargem na dovoz zbraní uvaleným OSN na celou bývalou Jugoslávii. Za pomoc mohli bosenští muslimové vděčit spřízněným muslimským zemím. Válka v Bosně totiž byla v očích muslimských zemí viděna i jako boj muslimů s nevěřícími. Předním (ale ne jediným) chlebodárcem nově vzniklého státu se stala Saúdská Arábie, která vydatně sponzorovala přicházející mudžahedíny," tvrdí europoslanec.

Upozornil na slova amerického diplomata Richarda Holbrooka, který působil době války jako vyjednavač na Balkáně. V roce 2001 v rozhovoru pro Los Angeles Times uvedl o této „pomoci", že příchod mudžahedínů byl pakt s ďáblem, z něhož se země dodnes vzpamatovává. Jedná se o 15 let starý výrok, ale Holbrookova slova podle europoslance platí až do dnešních dnů.

"Důsledkem přítomnosti těchto muslimských radikálů se do Bosny, země s velmi umírněným muslimským obyvatelstvem, rozšířil právě za pomoci Saúdské Arábie saláfismus, radikální učení volajícího po návratu ke kořenům islámu," dodal.

Podotkl, že na začátku války v roce 1992 bylo v Bosně jen pár desítek zahraničních bojovníků bránicích své souvěrce proti srbským paramilitárním jednotkám. Rok na to už ale vznikl batalion salafistických bojovníků bojujících na straně bosenských Muslimů, který aktivně bojoval s „nevěřícími."

"Situace se vyhrotila v následujícím roce po zmasakrování 120 muslimů v Ahmici, Tehdy došlo k řadě odvetných akcí ze strany muslimských bojovníků. Z vesnice Guca Gora bylo vyhnáno 200 Chorvatů a znesvěcen byl místní klášter spolu s kaplí, která se v klášteře nacházela. Major Vaughan Kent-Payne, který tehdy velel britským jednotkám, řekl v reportáži pro BBC, že zahraniční bojovníci se chovali dokonce mnohem agresivněji než domácí jednotky složené z Bosňáků. O tom, že se tito zahraniční bojovníci nezastavili prakticky před ničím, svědčí mj. to, že stříleli dokonce i na bíle označená vozidla OSN," tvrdí Zdechovský.

"V městečku Travnik, kde bylo dříve vyrovnané zastoupení tří etnických skupin, vyhnali muslimští bojovníci místní nemuslimy a uplatňovali zde právo šaría na obyvatele, kteří zůstali. Kromě toho unášeli tito radikálové místní křesťany a jednoho z nich, Dragana Popoviče, nechali stít a nutili ostatní zajatce, aby políbili jeho zohavenou hlavu. Tento případ šel později až k haagskému tribunálu (ICTY), kde byli bosenští velitelé Enver Hadžihasanović a Amir Kabura obžalováni z válečných zločinů. Pouze první z nich byl odsouzen a bohužel nebyl dostatek důkazů proto, aby byl odsouzený i za Travnik. Tím ale výčet spáchaných činů nejspíše zdaleka nekončí. Existují podezření z dalších činů a měli na svědomí mj. i únos a zavraždění humanitárních pracovníků a 20 chorvatských zajatců," dodal.

Chování zahraničních bojovníků podle něj nemohlo zůstat bez odezvy. Bosenská vláda si v létě 1993 uvědomila, že islamisté škodí image Bosny jako sekulárního a multietnického státu a problém se snažila vyřešit tak, že prostě zařadila batalion pod svoji armádu, což ale podle europoslance neznamenalo utlumení radikalismu muslimských bojovníků.

"Tito islamisté prováděli nábor i mezi místními a díky tomu v roce 1995 existovala na konci občanské války celá brigáda mudžahedínů o síle 1500 mužů. Ano, jednalo se sice jen o menšinu bosenských bojovníků, nicméně jejich činnost ale zanechala výrazný otisk na světovém dění. Posuďte sami. Po skončení občanské války se stovky přeživších bývalých členů „interbrigády mudžahedínů" vydaly bojovat do Čečenska, Afghánistánu či Pákistánu. Mezi nimi byli mj. i dva únosci z 11. září či lidé, kteří mají na svědomí vraždu amerického novináře Daniela Pearla. Našli se ale i takoví bojovníci, kteří se zde rozhodli zůstat, a obdrželi bosenské občanství. Od té doby jsou na území Bosny přítomní muslimští radikálové, kteří se mohli dále věnovat agitaci mezi místními, aniž by byli ve své činnosti nějak zvláště omezováni," dodal Zdechovský.

Zatímco v 90. letech přicházeli do Bosny zahraniční bojovníci z řad radikálních islamistů, po dvaceti letech je ta samá země prý dokonce jejich náborovým místem. "O tom, že právě bosenští muslimové jsou jednou z cílových skupin verbířů z IS, svědčí i více než rok staré propagandistické a náborové video Honor is in Jihad, které je sice v angličtině, ale vystupuje v něm několik lidí původem z Bosny. Bosenští bojovníci zde ve své mateřštině vyzývají své krajany, aby také posílili řady Islámského státu," popsal europoslanec.

Co bylo příčinou toho, že právě Bosna je tak atraktivním místem pro verbíře z IS a dalších militantních islamistických organizací? Podle Zdechovského se pro některé mladé muslimy stal boj v Sýrii a Iráku pokračováním „džihádu," který měl skončit v roce 1995. "Dalším „spojencem" IS je nefunkční stát. Bosna a Hercegovina má totiž problém i se zajištěním vymahatelností práva a uplatnění moci na svém území, což jen napomáhá vytvoření prostředí příznivého pro šíření radikálního islamismu. Po skončení občanské války zapustil radikální islamismus pevně své kořeny v chudších venkovských oblastech. Jedním z takových míst je vesnice Gornja Maoća, jedno z center bosenského radikálního islamismu," píše Zdechovský.

Z této vesnice pochází např. Nusret Imamović, jeden ze zahraničních vůdců al-Káidy, který figuruje na americkém seznamu globálních teroristů. Žil zde ale prý i Mevlid Jašarević, který byl odsouzený v roce 2012 na 18 let vězení za několik útoků proti americkým ambasádám a sídlům mezinárodních organizací. Když vesnici navštívila agentura Reuters, objevila zde i vlajky islámského státu.

"Lidé z Islámského státu mají ale i jeden další důvod, proč nabírat nové dobrovolníky právě v Bosně. Tuto balkánskou zemi trápí vysoká nezaměstnanost zejména u mladých (v roce 2012 bylo 63 % mladých bez práce), třenice mezi etnickými skupinami a zablokování politické scény. Mnozí mladí lidé žijící v takové zemi nemají žádné dobré vyhlídky do života a stávají se tak snadnou kořistí radikálních islamistů," tvrdí europoslanec.

"Problém a potenciální bezpečnostní riziko však rozhodně nepředstavují jen odchody lidí do řad IS, ale i jejich návraty zpět ze Sýrie a Iráku. Vedle toho, že takoví jedinci se mohou podílet na šíření radikálního islamismu, je také třeba mít na paměti ještě jednu věc. Všichni tito bývalí bojovníci mají za sebou vojenský výcvik a dobře vědí, jak ovládat zbraně či výbušniny. Jak mohou tyto „dovednosti" dále využít, snad není třeba dále rozvádět," dodal.

Výše zmíněná fakta jsou ale podle europoslance jen špičkou ledovce."Nelze považovat za náhodu, že se právě Bosna a Hercegovina stala evropskou zemí s nejvyšším počtem lidí v ISIS v přepočtu na celkový počet obyvatel a spolu s Kosovem zároveň největším „vývozcem" džihádistů na Balkáně. Abych uvedl i konkrétní číselný údaj, k Islámskému státu se podle skromných odhadů bosenských tajných služeb připojilo nejméně 300 lidí původem z Bosny a Hercegoviny, jiné zdroje například Europolu však mluví o čísle desetkrát větším," podotkl.

Podle Zdechovského je na příkladu Bosny vidět, jak neřešené problémy v jedné zemi mohou mít dopady na celosvětové dění. "Přímo před branami EU máme obrovské hnízdo islamistů, což by mělo být varováním pro evropské státy, která absolutně nebyly schopné jednat dostatečně prozíravě a uvědomit si, jaké nebezpečí nám hrozí," varuje.