Britové se musejí postavit proti xenofobii. Zločiny z nenávisti se vymkly kontrole, takhle to dál nejde, burcuje země

„Vrať se, odkud jsi přišel, nechceme vás tady." To jsou slova, která mladý lékař Adrienne Kosowski (23), slyšel při své cestě do práce týden po referendu o EU. „Vždycky jsem se považoval za Brita, ale po vyslechnutí těchto slov jsem se začal ptát na svou identitu," přiznal mladík.

Rob Waller, ředitel společnosti, zase vypráví, jak byla jeho žena slovně napadena na ulici. „Několik dní po hlasování skupina cizích lidí rasově napadla mou ženu. I když je bílá a Britka, má cikánské předky. Naposledy byla takto rasově urážena v roce 1980 během svých školních let," uvedl.

Minulý týden byla v Manchesteru dvacetiletá Hannah Moustafová, která nosí hidžáb, oslovena rozzlobeným starším muž v autobuse. „Máme dost lidí jako jsi ty, sundej to z hlavy, nebo se připoj Islámskému stát," vykřikl na ni. „Spolucestující přihlíželi a já cítila, že jsem sama, protože mu nikdo nic neřekl, cítila jsem se, jako bych byla ta 'divná'," popisuje své pocity dívka.

Počet tresných činů z nenávisti roste

To jsou jen některé příběhy, které během jediného dne vyslechla Jasmína Ahmedová, která napsala komentář pro server The Independent. Z údajů zveřejněných ministerstvem vnitra vyplývá, že policie zaznamenala 5,468 rasově či nábožensky motivovaných trestných činů, které jsou označovány jako „zločiny z nenávisti", a to jen v červenci. Loni to bylo za stejné období nahlášeno 3,886 činů, jde tedy o nárůst o 41 procent.

Autorka však připomíná, že je třeba myslet na to, že jde jen o počet nahlášených trestných činů, protože většina z nich ani není nahlášena. Adrienne Kosowski se rozhodl, že svůj případ neohlásí. „Je to vaše slovo proti jejich. Já bych měl pocit viny, že plýtvám časem policie," vysvětluje mladík. Další oběti třeba uvádí, že, že nechtějí vše znovu prožívat.

„Štvavá protievropská, anti-přistěhovalecká rétorika používána během kampaně za brexit se nyní změnila v násilí, verbální a fyzické, a některé trestné činy z nenávisti jsou mnohem horší než tyto osobní příběhy," píše Ahmadová. Připomíná, že po jednom útoku přišla těhotná žena o své dítě, zmiňuje také případy několika napadených Poláků, z nichž jeden dokonce zemřel.

Musíme se postavit xenofobii a rasismu

Poukazování na rasově motivované útoky podle ní není snahou označit ty, kteří volili pro odchod země z EU, za xenofoby a rasisty ani zdiskreditovat výsledky referenda. „Problémy leží na vůdcích a aktivistech, kteří nedokázali během kampaně za brexit vypnout nevhodnou rétoriku," píše komentátorka. Právě to podle ní vydláždilo cestu těm, kteří se snaží ospravedlnit své předsudky a nenávist vůči těm, kteří mluví nebo vypadají jinak.

„Malá menšina Britů, která věří, že je přijatelné křičet rasistické urážky na spoluobčany, nyní cítí, že její nesnášenlivost má oficiální potvrzení - že konečně mají demokratický mandát vyhnat přistěhovalce ze země.

Situaci podle ní nepomáhá ani Theresa Mayová, která mluví o omezování migrace. Minulý týden London School of Economics poukázala n to, že někteří z jejich akademiků byli vyloučeni u řad poradců ministerstva zahraničí prostě proto, že nejsou Britové. Právě v tomto ohledu podle Ahmedové selhávají i političtí představitelé země.

„Poukazovat na nárůst trestných činů z nenávisti po brexitu není pokusem narušit demokratickou vůli britského lidu. Musíme pevně stát proti xenofobii, bez ohledu na naše názory na referendum a jeho výsledek. Mlčení dá xenofobobům implicitní mandát, aby v útocích pokračovali. Měli bychom postavit stranou to, co nás rozděluje, a sjednotit se kolem společného cíle - skoncovat s nenávistí a nesnášenlivostí," burcuje.

Témata:  Velká Británie,  Brexit,  rasismus