Přežil jsem teroristický útok, ale už nejsem jako dřív. Zvuky i vůně vyvolávají děsivé vzpomínky

„Z toho večera mám v hlavě spoustu obrázků – dost nechutných výjevů v mé hlavě, které je velmi těžké dostat pryč," říká muž, který měl větší štěstí než 89 návštěvníků pařížského klubu, kteří padli za oběti teroristům.

Michael byl po útoku oslavován jako hrdina, svou francouzskou přítelkyni Saru Badelovou chránil před třemi ozbrojenci v sále vlastním tělem, píše BBC. Oba přežili. Jak ale muž přiznává, ta zvěrstva z něj udělala úplně jinou osobu. „Někdy se mi stává, že kvůli nějaké maličkosti úplně ztratím nervy – takový jsem nikdy nebyl," vysvětluje.

„Nebo jsem z ničeho nic neuvěřitelně smutný. Ani takový typ člověka jsem předtím nebyl. Dřív jsem byl bezstarostná osoba a užíval jsem si života. Neznamená to, že si teď neužívám života, protože jsem nesmírně vděčný, že jsem naživu - a mám v úmyslu radovat se z každé vteřiny. Ale ano, myslím, že jsem se změnil," říká rok po útocích. Michael, který pracuje jako šéfkuchař, přiznává, že po útoku prožil deprese, ale i okamžiky štěstí. „Čas je skvělý lékař, ale rok zase není tak dlouhá doba," přiznává.

Michael a Sara tancovali v blízkosti jeviště, když ozbrojenci vtrhli do koncertního sálu a začali střílet do davu. Byla to součást většího útoku teroristů, kteří také řádili na hlavním stadionu, v restauraci a baru, kde po sobě zanechali 130 lidí mrtvých a stovky raněných. Páru se podařilo uniknout bez fyzických zranění, ale duševní jizvy jsou i po roce patrné.

Vzpomínky na útok prý Michaela stále pronásledují, může je vyvolat cokoliv - vůně i zvuky. „Ucítím závan sirnaté vůně z ohňostrojů a jsem tam zpět. Při práci v kuchyni vidím na zemi cákanec krve a jsem tam zpět," říká. Jeho přítelkyně Sara vzpomíná na noc, kdy se Michael celkem 70krát probudil hrůzou. Přiznává, že se obává o jeho dlouhodobé duševní zdraví,

„Usnul a probudil se šokem, pak zase usnul a za tři nebo čtyři minuty se zase probudil. Myslel si, že ho někdo pronásleduje. Pořád říká, že je v pořádku, že je mu dobře a že nepotřebuje odbornou pomoc.. Ale není tomu tak. Bydlím s ním a vidím to, potřebuje pomoc," říká Sara.

Pár, který se setkal v Británii, dnes žije v Lyonu. Vůbec poprvé od útoku se teď vrátil do Paříže. Michael přiznává, že jejich vztah byl touto hrůzou pořádně otestován. „Přestože jsme prošli stejnou zkušeností, prožili jsme to každý jinak," přiznává s tím, že Sara by o tom chtěla mluvit, ale on příliš ne.

Po událostech v Bataclanu se pár se vrátil domů a navštívil rodinu a přátele. Michael řekl, že bezprostředně po tom všem nemohl sedět a zapomněl jíst a spát, protože to se „v tu chvíli nezdálo důležité". „Nakonec jsem šel ven. Musím přiznat, že jsem hodně pil, hodně jedl, líbilo se mi být naživu. Pak najednou přišel pocit viny," vzpomíná. Sara dodává: „Je to jako truchlit pro osobu, kterou jste milovali a která právě zemřela. Máte pocit hlubokého smutku a prázdnoty a zároveň ten pocit hrůzy. Postupně to ale je lepší."

Ve snaze nechat útok za sebou, si pár zarezervoval měsíční dovolenou v Thajsku. Michael řekl, že se snažil nahradit vzpomínky na tu noc těmi šťastnějšími. „Postupně to je lepší, začnete vidět své přátele a rodinu a jdete na místa, kde jste nikdy předtím nebyli - a pokoušíte se nahradit některé z těch věcí, které jste viděli, dobrými obrazy. Setkat jsem se tolika dobrými lidmi, to vám připomene, že svět není zlé místo," dodává.

Témata:  teroristické útoky v Paříži ,  Francie