K útokům na Sýrii nebo Irák nemá Západ důvod. Profesor promluvil o boji s terorismem

Zapojení armády je diskutabilní

Belgické úřady letos vyhlásily třetí stupeň teroristického ohrožení. Příslušníci belgické armády, která má s touto hrozbou bojovat, však nyní vyšli do ulic na protest proti chystaným změnám podmínek služby. Vadí jim především záměr vlády posunout věk odchodu do důchodu o sedm let.

Bricmont nepovažuje tyto reformy za šťastně načasované. "Ale vidíte, reformují vše, co je možné: penze, sociální zabezpečení, zdravotní péči, každý trpí těmito škrty," kritizuje profesor.

Podle filozofa nicméně klíčová otázka zní, zda belgická armáda skutečně pomáhá v boji s terorismem. "Může buď bojovat s terorismem v zahraničí, nebo na území naší země," konstatuje akademik. 

První variantu přitom profesor nepovažuje za příliš užitečnou, jelikož role Belgie na Blízkém východě je velmi dvojsečná a je úzce spjata s NATO a Spojenými státy. Činnost belgické armády v Afghánistánu podle Bricmonta věci příliš nepomáhá a navíc se Belgie snaží spíše svrhnout Asadův režim, než aby bojovala proti Islámskému státu, tudíž její akce nejsou jednoznačné.

Co se týká boje proti terorismu na území Belgie, ani zde nevidí filozof prostor pro velké zapojení belgické armády, jelikož země ve skutečnosti není ve válce. "Armáda hlídkuje v ulicích Bruselu a dalších měst. Ale co to mění na terorismu?" ptá se Bricmont.

Dle filozofova mínění se teroristé jednoduše vyvarují útoků v oblastech, kde se tyto hlídky vyskytují. "Pokud budu terorista...mohu počkat pět minut a udělat něco jiného někde jinde," poukazuje profesor. Dodává, že není možné kontrolovat terorismus pouze tím, že do ulic bude vyslána hlídkovat armáda.

Duch Afghánistánu

Belgie bojuje s terorismem pomocí speciálních operací, policejními metodami, využívá informátory a sledování, zdůrazňuje Bricmont. Konstatuje, že z tohoto pohledu je nasazení armády zbytečné.

"Nemyslím si, že nás armáda skutečně chrání. Chránívala nás během světových válek, alespoň se o to pokoušela," pokračuje akademik. Vysvětluje, že tomu tak bylo kvůli skutečnosti, že se jednalo o konflikt mezi sousedními státy, který dnes neexistuje. "Snažíme se vyvolat konflikt s Ruskem prostřednictvím NATO, ale Rusko není nepřítel," míní Bricmont.

Profesor nespatřuje problém v samotných protiteroristických opatřeních, která jsou realizována napříč Evropou, ale v celkové západní politice. "Není jasné co dělat, jelikož naše politika podporuje terorismus," varuje filozof. Soudí, že západní přístup je komplikovaný, jelikož na jednu stranu podporuje terorismus vojenskými akcemi v zemích jako Libye, Sýrie či Irák, pro něž nevidí Bricmont dobrý důvod. 

"Ale také podporujeme terorismus tím, že ve skutečnosti podporujeme teroristy v Libyi a Sýrii, kdykoliv se řekne, že tito teroristé mohou být využiti proti vládě, která se nám nelíbí," domnívá se profesor. Poukazuje, že typickým příkladem byla podpora Talibanu a mudžahedínů v Afghánistánu v 80. letech minulého století proti Sovětskému svazu.    

Je tedy zcela neslučitelné pokoušet se bojovat proti terorismu a zároveň využívat teroristické skupiny pro vlastní politické účely, konstatuje Bricmont. "Je to sebevražedná politika," uzavírá filozof.

Témata:  Belgie,  terorismus