Přejít k obsahu | Přejít k hlavnímu menu

Islámský stát přežije, má své lidi všude. Zajatí džihádisté přináší mrazivé svědectví o životě a boji v chalífátu

Bojovník Islámského státu
Bojovník Islámského státu
Foto: Wikimedia Commons

Bagdád – Pro Abdelrahmana al-Azyho to bylo jen plnění úkolu. Tak brutálně jednoduché bylo zdůvodnění jeho činů. Jako člen Islámského státu musel postupovat podle pokynů místního vůdce nebo velitele. Rozkaz byl jasný – chladnokrevně zabíjet.

Podle pokynů al-Azy řídil své kolegy z IS až k domu jednoho z příslušníků irácké speciální jednotky bojující proti terorismu. Třiadvacetiletý muž seděl v autě, zatímco jeho spolupracovník vstoupil do domu, aby zabil oběť. Tak CNN popisuje práci džihádista, který padl do zajetí a který se stanici velmi upřimně vyzpovídal. V tu chvíli se prý al-Azy cítil kvůli vraždě hrdý, teď když sedí v poutech, svých činů údajně lituje a je přesvědčen, že jednal špatně. Teď je spolu s dalšími dvěma džihádisty držen v kurdském vězení na neznámém místě někde v Iráku.

Všichni patří ke skupině mužů, kteří se podíleli na říjnovém útoku IS v iráckém Kirkúku. Tehdy skupina několika set bojovníků, včetně nejméně dvou sebevražedných atentátníků, zabila celkem 96 lidí. Útok byl považován za snahu rozptýlit na chvíli pozornost, která už několik týdnů směřuje k městu Mosul. Každý ze tří zadržených mužů měl ve struktuře IS svou vlastní předem stanovenou roli. Společně jejich příběhy vykreslují obrázek o tom, jak organizace, která právě bojuje o své přežití, funguje na lokální úrovni.

Laith Ahmed pracoval jako tesař, když v létě roku 2014 IS převzal kontrolu nad jeho vesnicí ležící nedaleko převážně sunnitské město Hawija. O tři dny později k němu přišel muž a slíbil mu pravidelný plat v případě, že se přidá k bojovníkům IS. Chudý a negramotný Ahmed podle CNN souhlasil, aniž by pochopil důsledky svého rozhodnutí.

„Udělal jsem chybu. Neumím číst ani psát. Všechno, co jsem udělal, bylo špatně." přiznává Ahmed. Podle stanice je mu 26 let, má blond vlasy a dlouhé vousy. Jeho oči jsou nápadně modrozelené, na čele a nose má jizvy. V mnoha ohledech je to ideální pěšák IS - submisivní v chování, nevzdělaný a z oblasti, kde je častý sunnitský radikalismus.

„Přísahám, že nás podvedl. Já nic nevím," tvrdí Ahmed, „Pěšky nás vzali do Kirkúku a dali nám pušky. Pak nás umístili v konkrétních lokalitách a odešli," popisuje zajatý džihádista. Kurdské úřady uvádí, že tento džihádista byl inghamisi, což znamená sebevražedný bojovník, a vedl do útoku skupinu pěti dalších mužů. Ahmed ale novinářům tvrdí, že si není vědom svého postavení ani toho, že by byl inghamisi. „Doufám, že to brzy skončí. Nevím, jaký bude můj osud," řekl Ahmed, „Ale chci jít k soudu a doufám, že jednoho budu moci být znovu se svou ženou a dětmi," říká zajatec.

Dvacetiletý Akram Ahmed pracoval v opravně mobilů, když přišel bojovník IS a nabídl mu zaměstnání. Ahmed přiznává, že byl ihned zamilovaný do myšlenky národa fungujícího pod zákony islámu.

„Chalífát nás přesvědčil náboženstvím. Jsem studentem šaríe na univerzitě. Takže takové nápady pro mě byly přesvědčivé," vysvětlil Ahmed. Vysokoškolák před útokem na Kirkúk prováděl průzkum a sledoval okolí. Využil svého mobilního telefonu a natočil klíčové vládní a bezpečnostní budovy a hledal slabá místa, která by radikálové z IS mohly použít ke vstupu do města. Mnohé z těchto lokalit bylo podle Kurdů minulý měsíc skutečně napadeny IS.

„Za všechno, co se stalo, nesu zodpovědnost. Všechno, co se stalo, je moje vina," přiznává teď Ahmed. „Vždycky jsem o tom přemýšlet. Měl jsem v iráckých bezpečnostních silách některé své přátele."

Ahmed však prý v té době věděl jen velmi málo o hrůzách života v IS, informace o stínání hlav, zotročování a mučení, které džihádisté ukazují ve svých propagandistických videích, se mu prý zdály až příliš vzdálené. Nyní tvrdí, že všeho hluboce lituje a že ho to bude následovat po zbytek jeho života. „Doufám, že pro mě jednou v mé komunitě bude místo. Teď, když projdu kolem mých lidí na ulici, budou říkat, že jsem zabil jejich děti. Když půjdu do mešity, lidé budou říkat - on zabil mé děti. Když se budu chtít oženit, lidé budou říkat, že jsem zabil jejich děti," říká Ahmed.

Před rokem al-Azy sliboval poslušnost IS i jeho vůdci Abu Bakru al-Baghdádímu přes mobilní telefon. Jako obyvatel kurdského města Kirkúk nastoupil do spící buňky a zodpovídal za distribuci platů bojovníkům a jejich rodinám. Al-Azy uvedl, že pro IS pracoval rok, pak byl zadržen. Řekl, že se připojil k extremistům z čistého přesvědčení a stále se považuje za přísně věřícího muslima. „Byl jsem věřící. Věřil jsem v chalífát a věřil jsem v Islámský stát," říká i teď z vězení.

Když se ho novináři CNN ptali, co by se podle něj mělo stát nemuslimům, al-Azy řekl: „V minulosti jsem věřil, že by nevěřící měli být zabiti." Ale teď říká, že se mýlil a že už nechce mít s organizací, pro kterou bez otázek vraždil, nic společného. „Nevěřím v chalífát, už ne. Jsem samozřejmě muslim a stále se modlím. V praktikování mé víry se nic nezměnilo. Ale jde o Islámský stát, nechci s ním mít nic společného," přiznává.

Příběhy tří mužů dokazují, že IS zůstává stále silný a často čerpá ze skryté podpory a lidí operujících hned na několika frontách. I když koaliční síly 62 národů hrozí, že skupinu zničí, podle al-Azy samozvaný chalífát přežije. „V Iráku IS přežije, protože tu existuje tolik buněk," řekl al-Azy, „Jen se podívejte na Kirkúk. Bylo tam tolik buněk. Podle mého názoru, i když IS ztratí Mosul, v Iráku zůstane," dodává.

Témata:  Islámský stát Irák

Související

Aktuálně se děje

11. srpna 2025 9:09

Vražda prostitutky v Hradci Králové objasněna. Pachatel má na svědomí i další útok

Policie ukončila vyšetřování případu loňské vraždy prostitutky čínské národnosti v Hradci Králové. Ukázalo se, že obviněný muž má na svědomí i další závažný trestný čin. V případě odsouzení mu hrozí až výjimečný trest. 

Zdroj: Jan Hrabě

Další zprávy

komáři

Západonilská horečka v Itálii dál zabíjí. Od řady jiných nemocí se výrazně liší

Západonilská horečka, na níž jen letos v Itálii zemřelo deset lidí, se stává čím dál častějším tématem v Evropě. Původně jde o nemoc, která byla zjištěna v Ugandě v oblasti Západního Nilu, podle čehož dostala i svůj název. První zaznamenaný případ je z roku 1937, a to u pacientky, jejíž horečnatý stav byl diagnostikován jako západonilská encefalitida. Během doby se tento virus rozšířil do mnoha koutů světa, ale největší šíření zažívá právě v posledních letech, kdy se dostává i na území Evropy a Severní Ameriky. Specifické pro nemoc je, že většina lidí ji prodělá bez viditelných příznaků, proto o skutečném rozsahu nákazy dodnes panují mezi lékaři dohady.