reklama

Vtip, či realita?   

Na posledním slavnostním ceremoniálu Ruské geografické společnosti se Putin zeptal devítiletého chlapce, zda ví, kde končí hranice Ruska, nastiňují historici. Dodávají, že hoch začal hovořit cosi o Beringově úžině, ale prezident ho přerušil grandiózním zvoláním: "Ruské hranice nekončí nikde!"   

Odborníci přiznávají, že Putin ve skutečnosti ihned dodal, že jeho výrok byl vtipem. "Je však těžké považovat takovou poznámku za vtip, jelikož ho (Putin) pronesl v prestižní Ruské geografické společnosti a tato slova jsou obecně v souladu s aktuální geopolitikou Kremlu," varují Aptekar a Sinitsyn.  

Dle názoru historiků je zmiňovaná Putinova poznámka navíc v zásadě variací na mnohem závažnější výroky, které ruský prezident dříve pronesl. Jako příklad uvádějí jeho tvrzení, že Sovětský svaz bylo totéž Rusko, ale pouze s jiným názvem.

  • Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Putin také svého času přislíbil pomoci ruskojazyčnému obyvatelstvu v jiných zemích, poukazují experti. Doplňují, že prezidentův slib v sobě nesl jasný náznak, že tato pomoc může být poskytnuta i za pomoci ruské vojenské síly.      

Aptekar s Sinitsynem odkazují na závěry svého kolegy Daniila Dondureje, podle nichž Putinovy poznámky o ruských bezmezných hranicích indikují, že jeho myšlení míří zpět do minulého století. Tehdy se totiž velikost států a jejich bohatství, stejně jako moudrost jejich vládců posuzovaly dle velikosti jejich území a síly jejich zbraní, připomínají historici.   

 Příběh o kolonizující zemi

"Ukazuje se, že vůdce národa (Putin) považuje Rusko za na čase nezávislé impérium s proměnnými hranicemi podléhajícími vlivu demografických, vojenských a politických faktorů," konstatují odborníci. V té souvislosti připomínají teorii svého předchůdce z přelomu 19. a 20. století, historika Vasilije Ključevského. Podle ní jsou dějiny Ruska příběhem země, která kolonizuje a sféra její kolonizace se zvyšuje spolu s územím, které ovládá, doplňují experti.

Ključevskij tvrdil, že sféra ruské kolonizace se neustále zmenšuje a zvětšuje, přičemž jde o staletí dlouhý proces, který pokračuje do dnešních dnů, vysvětlují Aptekar a Sinitsyn. Pokládají provokativní otázku, zda by snad jejich předchůdce tvrdil něco jiného, pokud by žil dnes.  

Éru koloniálního dobývání však oba experti považují za záležitost minulosti. Nicméně varují, že i dnešní ruští vládci a spolu s nimi také významná část ruského obyvatelstva stále cítí velké uspokojení z velmocenského naparování a teritoriálního expansionismu.   

"To naznačuje jisté priority v tom, jak je (současný ruský) stát strukturován," domnívají se Aptekar se Sinitsynem. Poukazují, že dříve Putin s oblibou citoval myšlenky Alexandra Solženicyna, především ty o záchraně ruského národa prostřednictvím zajištění slušné životní úrovně, kvalitní zdravotní péče a vzdělání. Nyní, když se zdá, že se prezidentovi nedaří tyto cíle naplnit, rozhodl se vsadit na imperiální vize, naznačují historici.

Kreml se tak rozhodl přesvědčit ruské obyvatelstvo, že Rusko je středobodem velikosti a skutečných hodnot, deklarují experti. Svůj komentář končí varováním, že součástí tohoto příběhu je tvrzení o nekonečnosti "ruského světa", která si samozřejmě žádá zisk nových území.    

reklama